Září 2017

HOTOVÉ NEŠŤĚSTÍ

Pondělí v 9:37 | JARDA LIŠKA
TRAGÉDIE

..."Představ si, kamaráde, tu smůlu," svěřil se mi nedávno přítel Alfons. "Švagr vdával dceru a pozval i mě na veselku. Trmácel jsem se více než tři sta kilákú vlakem, hmmm"...ušklíbl se.
"Taky jsem tři dny pořádně nic nejedl, to jako,aby mi všechny ty dobroty více šmakovaly... No, a pak, v hotelu, když už bylo po obřadu, začali nám lifrovat všechny ty dobroty, a já měl slin plnou hubu, když tu jsem se vrhl na pečínku...a nic!!!" odmlčel se,
Po chvíli ale pokračoval: "No, kamaráde, ani jsem si neďobl...!!! Já, debil, jsem si totiž zapomněl doma ve skleničce s vodou ZUBY...!!!"Plačící

JAK CHUTNÁ MOČ

Neděle v 14:30 | JARDA LIŠKA
KDO POMÚŹE?

Sešlo se nás na poradě, svolané vedením, opravdu hodně. Řadoví pracovníci i manažéři. Na úvod k nám šéf vedl asi půl hodiny moudrou řeč na téma, řekl bych něco ve stylu...Ema má mámu, máma má maso...a tak podobně, navíc doplněnou o úvahu, řekněme: nebude-li pršet, nezmoknem....! přičemž nedjajímavější ovšem byla skutečnost, že ani jjedna řeč nijak nesouvisela s tématem, kvůli němuž jsme se sem sešli.
Nato se otevřela diskuse na úrovni - návrh střídal protinávrh...přičemž samotný návrh byl-řekněme- velmi rozpačitý! A to naše porada trvala celé odpoledne...A to jsme sem přišli řešit vskutku atraktivní a nanejvýš aktuální otázku, týkající se efektivnější, účelné a optimálnější využítí pracovní doby........JAK říkám, nenašli jsme vůbec, ale vůbec nic.
Neporadí nám NÉKDO..........!

KOMU ZVONÍ VANA..TO SI ŽIJU...

Sobota v 15:35 | JARDA LIŠKA
Mám já to ale štěstí

Jakožto člověk, jehož plat je zahrnut ve státním rozpočtu, mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem (podle různých statistik) opravdu majetným člověkem. Škoda jen, že každého měsíce - hned dvakrát - zhruba tak čtyři dny po výplatě a záloze, bývám pravidelně nucen přistoupit k určitým, řekněme organizačním, krokům, díky nimž zůstávám naživu až do dalšího výplatního termínu.
Tak především - po odchodu z kanceláře, postavím se na jistém nároží, před sebe na chodník položím klobouk a čekám. Oblečen zůstávám ve svém každodenním oděvu, a tak lidé s chutí a též i jistou dávkou soucitu ve tváři hází své mince, někdy i bankovky, do mé pokrývky hlavy. Na tomto stanovišti setrvám až do chvíle, kdy zavírá většina obchodů v okolí. Nato se vydávám do nedaleké mléčné jídelny, kde povečeřím s chutí to, co již zjevně nepotřeboval předchozí konzument. No, a tak mé menu nebývá obvykle sice zrovna nejčerstvější, leč zato velmi pestré.
Proto, abych ušetřil za nájemné, trávím noci na nádraží. Mám-li se přiznat, oblíbil jsem už onen melodický zvuk gongu, rozléhající se v nepravidelných intervalech halou, i milý hlas spíkra, oznamujícího příjezdy a odjezdy vlaků.
Prostě, cítím se tu jako doma, a to proto, že se už znám nejen se všemi ostatními stálými obyvateli tohoto nádraží, ale též i s příslušníky ostrahy nádraží. A ti všichni, ve chvíli, kdy mne zahlédnou, s úsměvem na rtech říkávají: "Á. tak už zase máme sedmnáctého, že!!? Pan inženýr zase přišel mezi nás.!"
Ale hned po dalším výplatním termínu, ve chvíli, kdy slastně usínám na podlaze svého vlastního bytu, z času na čas si vzpomenu na všechny ty ubohé jedince, kteří (pokud chtějí přežít) jsou nuceni žebrat, krmit se zbytky v různých jídelnách pochybné kvality a třeba i přespávat po nádražích.
A tu, vážení, cítím se velmi šťasten, že se mne, coby státem zajištěného jedince, nic podobného netýká.!??

ORDINACE V RÝŽOVÉ ZAHRADĚ-

14. září 2017 v 9:34 | JARDA LIŠKA
Život je...

šéf naproti mě seděl kupodivu naprosto klidně a téměř, pokud by toho byl schopen, s porozuměním na mě hleděl.
Proboha, co to bude tentokrát.
Otcovsky na mě hledící šéf, mě však netrápil dlouho. Klidným hlasem začal chválit vše, co jsem pro firmu kdy udělal i to, jak sám připustil, že tu byly i kladné skutky.
"Bohužel," zamyslel se. "Znáš dobu i situaci naší firmy. A tak je třeba modernizoval, inovovat... však víš."
Posunul ke mně list papíru. "No ale, jak to tak vypadá, budeme se muset rozloučit..."
Prostudoval jsem si dokument. Bylo tam všechno. I to, že odcházím po vzájemné dohodě...!
Podepsal jsem arch a v duchu mě napadlo:
život je hořký... BOHUDÍK...!!!

MILENCI JAKO Z VERONY

11. září 2017 v 10:13 | JARDA LIŠKA
ROMEO A JULIE

BYLA TO OHROMNÁ LÁSKA. ON se menoval ROMEO A ONA ZASE, JAK JISTĚ SAMI TUŠÍTE, JULIE.
JAK SE VLASTNĚ SEZNÁMILI, to nikdo s určitostí neví. BERME TO jako danou věc.
Ale jedno je jisté: potom láska v podobě AMOROVÝCH šípů propukla úplně jako vlna TSUNAMI, a ti dva
najednou bez sebe nevydrželi ani chvíli.
Nepomohly ani do
mluvy, ba ani výhružky. To všechno na ty dva působilo přesně naopak!
Marné bylo jejich zavírání doma, marné bylo zavírání pod zámek, neúčelové se ukázalo dokonce i přivazování, milenci se vždy nějakým způsobem dostali ven a ihned byli zase u sebe v objetí...
MARNÉ bylo nažení obou rodin ty dva zamilované od sebe oddělit, holt, jak se ukázalo, láska odolávala
všem nástrahám i protivenstvím.
No málem to skončilo jako ve Veroně...až tu zoufalí pěstouni věc rozřešili - PRODALI nešťastně zamilovanou Julii do sousední vsi...Ano, prodali, neboť, vězte, že Julie byla koza a Romeo obecní kozel.....!

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-OKULTISMUS

10. září 2017 v 14:33 | JARDA LIŠKA
OKULTISMUS
poněkud již znuděn všední realitou každodenního života, vrhl jsem se po zralé úvaze na magii, okultismus, parapsychologii a jim podobné přírodní jevy a úkazy. Mým prvotním záměrem bylo dostati se do co možná nejužšího kontaktu s lidmi obdobného zaměření, a tak jsem tedy ve svém bytě uspořádal několik vcelku zdařilých spiritistických seancí, během nichž jsme se skutečně hezky pobavili v milé společnosti duchů, kteří nás poctili svou návštěvou, a z nichž bych rád vzpomenul alespoň Flipa a Flapa, Charlieho Chaplina a komiků bratří Marxů, včetně Karla. Bavili jsme se opravdu dobře, též díky tomu, že všichni z příchozích duchů přinesli s sebou ze záhrobí i nějakou tu video kazetu, a posledně jmenovaný ze sourozenců Marxových, Karel, nás dokonce seznámil s comicsovou verzí svého Kapitálu.
Já jsem však měl, žel, zájem o mnohem vážnější věci, jako je třeba blízké setkání třetího druhu, jímž samozřejmě nemyslím to, které se uskutečnilo předchozího večera v nedalekém parku, kde se mi naskytla nezáviděníhodná možnost blíže se seznámit se skupinou skinů, kteří se na mne - škádlivě mne dloubajíc nožem pod žebry - obrátili s dotazem, nemám-li u sebe čirou náhodou nějakou tu korunu navíc, s níž bych se mohl případně s těmito mládenci rozdělit…
Abych nezapomněl. Též jsem ovšem zamýšlel poznat ekoplazmu, anebo třeba i jasnozřivost, věštbu, a tak podobně. Proto jsem zvýšil jak své úsilí, tak i výdaje, obojí na dvojnásobek a… Začal jsem se obklopovat větším množstvím médií, z nichž se časem stala celá masa médií, a ve svém příbytku jsem si ještě pořídil i gigantickou knihovnu plnou svazků o všech již zmíněných záležitostech.
Žel, a to mne mrzelo nejvíc, výsledné efekty byly - dosud - silně pasivní! Všechna ta média bez ustání vyjídala mou ledničku, pila vše, na co přišla, včetně mé krve, police praskaly pod tíhou nashromážděných knih a já…??!
Já jsem se setkal s pouhopouhým jediným zjevením v podobě silně podnapilého souseda, který si jednou o půlnoci spletl dveře svého bytu s mými…!!! Divíte se, že jsem byl značně zdeprimován a zruinován, ale naštěstí mne před úplným ideovým a materiálním zhroucením doslova v posledním okamžiku zachránil výše již zmíněný soused, jenž se u mne nedlouho po onom půlnočním extempore objevil s demižonem čehosi, co prý bylo vyrobeno z hrušek a jiného ovoce a čemu on sám říkal elixír života.
Po pozření tohoto prapodivného truňku jsem pak skutečně uviděl (v následujícím pořadí): jednoho jednorožce, dvě nahé čarodějnice, UFO spolu s návštěvníky z kosmu, vnitřní strukturu jedné politické strany, Sněhurku se všemi jejími trpaslíky, a nakonec mohutného růžového slona, obklopeného hordou dovádivých bílých myšek… Potom jsem bohužel omdlel.
Lidi! Věřte mi! Jsou opravdu na světě věci, o nichž se vám, ani některým vědcům vůbec nezdálo…!!!

NEKONEČNÝ SERIÁL - UDICE

10. září 2017 v 9:33 | JARDA LIŠKA
causa: INZULTACE


Major Jan Zemánek, přezdívaný díky svému koženému kabátu Kožak z Bartolomějské ulice, sedí zadumaně ve své pracovně a jeho mysl je zcela pohroužená do tajů jakéhosi zapeklitého případu, souvísejícím s rozkrádáním kávových lžiček v automatu Koruna, takže si ani nevšiml, jak a kudy se mu do pracovny vkradl známý recidivista Soumrak...
Když se s tímto úskočným činem obeznámil, rozhodně zmáčkl vypínač stolní lampičky a... nic! Jelikož byl však znám jako muž činu, pustil se mjr. Zemánekdo podrobného ohledávání místa činu, což mu též po necelé hodince a půl přineslo zasloužené ovoce. Lstivý vyšetřovatel Zemánek totiž konstatoval naprosto bezpečně, že do lampičky nejde asi proud. Věren své pověsti bystrého a pohotového kriminalisty, přistoupil major Jan Zemánek rázně k zákroku, jímž hodla zjednat pořádek a uvést vše na patřičnou míru.
Z kapsy vytáhl svůj kapesní nožík, značky rybička, doprovázejícího na každém kroku již od dob, kdy bych ještě pouhé čtrnáctileté pachole. Byl-li nůž vyroben z damascénské ocele, jak Honzík Zemánek v mládí tvrdíval, o tom by se dalo s úspěchem pochybovat, ale i tak to byl ten nejlepší přítel našeho ohroženého vyšetřovatele.
Když se vhodně ozbrojil, začal mjr. Zemánek manipulovat se zásuvkou.Během této činnosti však, bez ohledu na předchozí výstrahy, a též i na skutečnost, že byl v uniformě, byl výše zmíněnou zásuvkou zaskočen a nekompromisně pokopán elektrickým proudem - a to opakovaně!
Mjr. J. Zemánek v důsledku této hrubé inzultace ztratil, pravda, na chvíli svůj nožík, nikoli však hlavu!!! Sotvaže se totiž vzpamatoval ze šoku nad touto opovrženíhodnou událostí, usedl za stůl a sepsal oznámení pro zahájenítrestního řízení proti elektrickému proudu ve věcech: maření úředního výkonu a napadení úřední osoby při výkonu služby...

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-REHABILITACE

7. září 2017 v 10:04 | JARDA LIŠKA
Rehabilitace

Jmenuji se Evženie a již delší dobu mne trápí páteř. A to je oč tu běží, jak říká klasik. Nebo možná ne. No v každém případě se vše seběhlo jednou takhle po ránu, kdy jsem procitla s pocitem, že se mi v noci zase cosi na páteři zablokovalo a teď to strašně bolelo a já se nemohla pohnout. Naštěstí byl doma manžel, který si zrovna, jak jsem podle zvuků vydedukovala, kuchtil v kuchyni snídani...
Nemohla jsem se hýbat, ale naštěstí jsem mohla volat.
"Hugo!!!" zaječela jsem okamžitě z plna hrdla. "Prosím tě, všeho nech a přijď sem...!!!"
Když jsem zavolala podruhé zvuky v kuchyni ztichly a na zápraží ložnice se objevil manžel. Jediný pohled vrhl na mne, válející se v lůžku v negližé, vztahující k němu (tak soudil on!) roztouženě ruce a už to bylo! Využil mé bezbrannosti, nedbaje mého (prý hraného) odporu, zalehl vedle mne a dokázal mi, že je chlap, ochotný své ženě splnit kdykoli a kdekoli každé její přání - v tomto případě (podle něj) velice příjemné.

Chvíli jsem se bránila, seč mi chorá páteř dovolovala, ale pak jsem rezignovala a když už mi manžel své mužství dokazoval potřetí, jsem zjistila, že má páteř je vlastně zase hezky volná a už mne vlastně ani nebolí... Takže, jak mne napadlo, to bylo poprvé, kdy mne nějaká rehabilitace tak rychle zbavila mých potíží. No vážně! Nevěříte? Zkuste si to...

A TAK TO U NÁS CHODÍ

3. září 2017 v 11:04 | JARDA LIŠKA
Nevinný O.K.