Srpen 2017

JAK SE KALILA OSEL

29. srpna 2017 v 9:18 | JARDA LIŠKA
A...Zastavil se u budovy, jejíž stěny byly posety celou řadou nápisdů, hesel, i malůvek, jejichž autoři je buďto vyryli něčím ostrým a tvdým do omítky, nebo je vyvedli v barvě, nejčastěji spreji..
Nedalo mu to a začetl se do hlášek na zdi. S jedněmi bez výhrad souhlasil, s dalšími by polemizoval, kdyby o to někdo měl zájem, další ho přiměly k zamyšlení, nad některými se pobaveně rozesmál...
Pak odběhl domů a za chvíli byl nazpátek, se prejem v ruce. Nemeškal a hned začal vytvářet nápis: "SLÁDEK DO ŘI...."
Dál se nedostal, neboť byl uprostřed slova napaden mladými výrostky, kteří mu pomocí pěstí, kopanců i plivanců vysvětlili, že se jim jeho nápis absolutně nezamlouvá...!
A přitom chtěl jenom napsat:
SLÁDEK DO ŘÍDÍCÍ SFÉRY....

REPORTÁŽ PSANÁ NA OBRÁTCE-rouhání

25. srpna 2017 v 10:07 | JARDA LIŠKA
Stál tam na rohu, v ruce držel novinyy a ani trochu nevypadal vesele. Potom dramaticky a hlavně zoufale zalomil rukama a nešťastným hlasem zvolal: "Ach Bože_" lamentoval :"Zase nám zvedli ceny masa. .. pořád rostou poplatky za nájemné!
Zvedly se ceny pohonných hmot........"
Kdo muže. hrabe všemi deseti a obyčejný člověk pche. darmo mluvit! A kriminalita? Ta roste, s počtem policistú a rúzných bezpečnostních agentur...!
A ty Bože, ty to musíš přece vidět,,,L A ty nic neděláš!!"
Chvíli nato nad nešťastníkem zakroužilo hejno černých ptákú a ti si tak kroužili a vřeśtěli a pak mu znečistilibouk. Muž si kapesníkem čistil pokrývku hlavy a cítil se po těle a též i po duši prachbídně.
Poté muž znedl nesměle hlavu vzhúru a pravil: "Omlouvám se, BOŽE !"špitl:" A slibuji ti, že už nikdy ti dávat takové hloupé otázky,,,"

OSTŘE SLEDOVANÉ MRAKY-O.K

24. srpna 2017 v 10:54 | JARDA LIŠKA
OSTŘE SLEDOVANÉ....
Snídaně
Stáli tam dva. Ona a on. Každý se věnoval útrobám jednoho kontejneru. Oběma jim bylo cosi mezi 35 až 50 lety. Drahnou chvíli se nedělo nic, když tu náhle on zajásal a vylovil s hlubin kontejneru velký plastikový kelímek, obsahující z poloviny cosi, co mohlo býti jakýmsi salátem. Oba si postupně na střídačku přičichli ke kelímku, načež radostně kvitovali, že obsah kelímku odpovídá jejich požadavkům.
Nato se ona i on přestěhovali na nedalekou lavičku a začali se věnovat kelímku. Myslíte si, že použili lžičku či vidličku? Nikoliv. Do kelímku postupně ponořovali prostředníček s ukazováčkem a začali s chutí vyjídat tajemný obsah. Nic zvláštního, napadá vás. Ovšem, jenže podle barvy obličeje by se dalo usuzovat na to, že se jedná o našince, kdežto jejich ruce, včetně prstů, by spíš poukazovaly na to, že se jedná o jedince z rovníkové Afriky. Tak byly temně zbarvené.
No, a tak si tam hověli, pojídali cosi, co připomínalo pochoutkový salát a zapíjeli to krabicovým vínem. Vypadali přitom nanejvýš spokojeně.
Zvlášť, když k nim z okna nedalekého věžáku doléhaly tóny věčně mladého hitu "Když muž se ženou snídá...!"

JAK CHUTNÁ MOČ, SOBOTKO...!

22. srpna 2017 v 9:21 | JARDA LIŠKA
Snídaně
Stáli tam dva. Ona a on. Každý se věnoval útrobám jednoho kontejneru. Oběma jim bylo cosi mezi 35 až 50 lety. Drahnou chvíli se nedělo nic, když tu náhle on zajásal a vylovil s hlubin kontejneru velký plastikový kelímek, obsahující z poloviny cosi, co mohlo býti jakýmsi salátem. Oba si postupně na střídačku přičichli ke kelímku, načež radostně kvitovali, že obsah kelímku odpovídá jejich požadavkům.
Nato se ona i on přestěhovali na nedalekou lavičku a začali se věnovat kelímku. Myslíte si, že použili lžičku či vidličku? Nikoliv. Do kelímku postupně ponořovali prostředníček s ukazováčkem a začali s chutí vyjídat tajemný obsah. Nic zvláštního, napadá vás. Ovšem, jenže podle barvy obličeje by se dalo usuzovat na to, že se jedná o našince, kdežto jejich ruce, včetně prstů, by spíš poukazovaly na to, že se jedná o jedince z rovníkové Afriky. Tak byly temně zbarvené.
No, a tak si tam hověli, pojídali cosi, co připomínalo pochoutkový salát a zapíjeli to krabicovým vínem. Vypadali přitom nanejvýš spokojeně.
Zvlášť, když k nim z okna nedalekého věžáku doléhaly tóny věčně mladého hitu "Když muž se ženou a

nekonečný serial.ulice-

20. srpna 2017 v 10:13 | JARDA LIŠKA
JELI JSME SLUŽEBNĚ S ALFONSEM DO NĚMECKA. ALFONS MĚ UJISTIL, ŽE SE NEMÁM STARAT, ON ŽE MÁ S SEBOU VŠECHNY INSTRUKCE, VOUCHERY, A JINÉ NÁLEŽITOSTI A TAK JSME TEDY JELI.
SOTVA JSME DORAZILI NA BERLÍNSKÝ BAHNHOFF A TAK JSEM SE STARAL, CO BUDE NÁSLEDOVAT. TU ALFONS ODBĚHL K TELEFONU. PŘIBĚHL ZPÁTKY A ZÁŘIL JAKO VÁNOČNÍ STROMEK.
"VŠECHNO VÍM..." JÁSAL.
"MUSÍME JET DO HOTELU FÓRUM!"
OCITLI JSME SE U HOTELU FORUM...
ALFONS ŠEL OHLÁSIT NÁŠ PŘÍJEZD A JÁ SI PROHLÍŽEL HOTEL ZVENČÍ...SOTVA JSEM STAČIL SPOČÍTAT HVĚZDIČKY, KDYŽ PŘIBĚHL KAMARÁD A TVÁŘIL SE NEVESELE.
"TAK TI POVÍM, KÁMO" ZAŠVEHOLIL HLASEM, KTERÝ NEBYL NIJAK OPTIMISTICKÝM." VÍŠ," PROHLÁSIL ALFONS, " "TROCHU JSEM TO POPLETL... MY JSME SE TADY NEMĚLI UBYTOVAT, TADY JE ZASTÁVKA AUTOBUSU A TEN NÁS HODÍ TAM, KDE NÁS ULOŽÍ DO POSTÝLKY....! "
TA UBYTOVNA NEBYLA AŽ TAK ŠPATNÁ - POKUD ČLOVĚKU NEVADÍ, ŽE BYDLEL SPOLU SE ŠESTI NOCLEŽNÍKY...Nevinný

HOREČKA SOBOTNÍ MOČI

17. srpna 2017 v 14:35 | JARDA LIŠKA
Osvěžující koupel
Po horské tůře, lokalizované do oblasti Rajce, přišlo všem účastníkům vhod, že jsme narazili na termální koupaliště. Bylo to sice za dost chladného počasí, ale náš horský vůdce nás ujistil, že se jedná o oblast, kde voda, vyvěrající ze země, je -prý- tak horká, že zde opatrnější návštěvníci před tím, než do vody vstoupí, ponoří do ní nejdříve vajíčko a počítají, jestli se do 5 minut uvěří na tvrdo... Dá se zde, podle něj, koupat za každého počasí.
Neměli jsme s sebou ani plavky, avšak tento problém nám pomohla vyřešit paní v pokladně, která nám s úsměvem za 20 korun každému plavky půjčila.
Lidé zde byly vesměs veselé kopy, jak jsme záhy zjistili, neboť se na nás smál každý, koho jsme potkali.
Z kabinky jsme vyšli v plavkách k bazénu jen se sebezapřením. Před očima jsme měli vidinu horké koupele. Radostně jsme též i kvitovali, že máme bazén sami pro sebe. Nikdo se zrovna nekoupal.
Zato nedaleká terasa byla zaplněna početnou řadou lidí, kteří nás s úsměvem, jak jinak, pozorovali. Zvedlo nám to náladu. I my jsme se začali usmívat!
Přítel Hugo se nedočkavě vrhl po hlavě do bazénu. Jedna celá dvě desetiny sekundy byl ve vodě, načež urychleně opustil bazén. Jeho kůže připomínala svým zbarvením oblohu, veškeré ochlupení na něm bylo zježeno. Jeho usmívající se ústa vydávala rytmicky cvakavý zvuk.
Žel, ukázalo se, že to, co jsme považovali zprvu za úsměv, byla obyčejná křeč - cvakavý zvuk vydávaly jeho zuby...
Sáhli jsme si do bazénu a přestali jsme se divit. Voda neměla kýžených 30 stupňů (nebo i více), ale asi tak stupňů pět. K úplné spokojenosti nám tu chyběla jen ledová tříšť. Otrlejší Eskymák by si tu přišel na své!
Když se nám Hugovi podařilo asi tak po hodině rozmluvit jeho sebevražedné úmysly a vpravili jsme do něj tři grogy, měli jsme vyhráno. V té době se už taky netřásl jako osika, ani tolik necvakal zuby...
Časem jsme taky pochopili, proč se na nás všichni tak usmívali. Hold, jsme národ dobromyslný a přející.
A že v termálním - tepelném - koupališti byla tak studená voda? Inu, pět stupňů je konceckonců taky, NO NE...

ORDINACE V RÝŽOVÉ ZAHRADĚ

17. srpna 2017 v 8:52 | JARDA LIŠKA

Marná bitva

Nevím už vlastně kdy jsem zjistil, že mou zahrádku poctil svou přítomností krtek. Zpočátku jsem se tvářil jako že nic, ale když jsem podle intenzity, s jakou ničil plody mé práce na záhonech, zjistil, že se jedná o nějakého stachanovce, rozhodl jsem se něco s tím podniknout.
Jeden zkušený zahrádkář mi poradil, abych dříve, než začnu cokoli podnikat, v klidu usedl a zamyslel se nad tím, čemu vlastně dávám přednost, zda-li flóře nebo fauně… Pokud se prý rozhodnu, že straním fauně, pak ať si, spánembohem, krtek dělá, co hrdlo ráčí…
Jsem-li však na straně flóry, nezbývá mi, než vyhlásit mu válku…!
Teď pozor! Tento akt se dělá tak, že se na kus papíru napíše prohlášení, v němž krtka rezolutně vykážete mimo teritorium vaší zahrádky, jinak…!!! a postavíte ho co nejblíže některého z krtinců. Podle Haagských konvencí vám musí krtek nejpozději do 14 dní na tuto vaši nótu odpovědět.
Jistěže se najdou tací, kdo teď namítnou, že krtek je slepý, že ano?! Ano, přátelé, vědecky je sice dokázáno, že krtek slepý je, ale věda nic nehovoří o tom, že by krtci neuměli číst, že…? A já, prosím, vědě plně důvěřuji…
Když se nedočkáte krtkovy odpovědi ani po 14 dnech, začíná regulární válka mezi krtkem a člověkem. Těžká, přetěžká válka!
Tedy, hlavně pro člověka, neboť z ní jen málokdy vychází jako vítěz…
Známý mi uvedl několik názorných příkladů - jeden ze zahrádkářů se natáhl jednoduše napříč přes záhony a svým vlastním tělem se snažil zabránit tomu, aby zde krtek mohl rýt. Skončilo to, samozřejmě, nachlazením a zahrádkář skončil v nemocnici se zápalem plic!
Jiný zase do všech děr nalil jakýsi jed, žel, tentokrát ve špitále skončili i všichni jeho rodinní příslušníci, které otrávil pomocíDalší zoufalec se rozhodl pro takzvanou totální válku a jednoduše celou zahrádku zalil betonem. Šlo sice o jakési pochybné vítězství člověka nad podlou přírodou, žel, "vítěz" se netěšil dlouho, neboť záhy dostal vysokou pokutu: kompetentní orgány kvalifikovaly jeho čin jako budování základů pro nějakou stavbu, na níž neměl, samozřejmě, potřebné povolení. Zdrcený zahradník si koupil silný provaz a podařilo se ho odříznout vskutku v hodině dvanácté…

Známý mi chtěl uvést ještě i jiné příklady, ale rázně jsem ho zarazil. Mám holt slabé nervy, no.
Vydal jsem se na úřad podat si žádost o stavební povolení, nicméně cestou jsem se zastavil v jednom krámku, abych si tady koupil silné lano.
Jeden nikdy neví, že…

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-KORELA

15. srpna 2017 v 8:52 | JARDA LIŠKA
KORELA
Docela nedávno mi přítel výhodně (jak pravil) prodal korelu. Proč ne, dítka měla radost a celý večer proseděla dokola klece a obdivovala se chocholatému opeřenci, který navíc, jak se ukázalo, uměl i říkat: "Pepíku, Pepíku..."

To však nebyla jeho jediná specifická vlastnost. Posléze vyšlo totiž najevo, že je to milovník hudby. Klec byla umístěna totiž vedle rádia. Korela vždy ožila, sotva byl přijímač v provozu. Zpočátku se zdálo, že naslouchá se zalíběním všem žánrům bez rozdílu, posléze se ale ukázalo, že si oblíbila heavy metal. Přestože nikdo z naší familie není zrovna nadšeným příznivcem tohoto žánru, tolerovali jsme opeřenci jeho zálibu - koneckonců, máme demokracii, že. Žel, časem vysla najevoi jistá povahová úchylka naší korely - v době, kdy se z rádia linuly tóny jiné, než ryčného metalu, tak dlouho vřeštěla a mlátila křídly či tloukla zobákem o klec, až jsme rádio vypli, nebo přeladili na metalovou hudbu.

Od jisté doby u nás nemá nikdo šanci prorazit, ba ani slavíci, byť by byli sebevíce zlatí! Smůla je, když zrovna žádná stanice není ochotna nabídnout ryčný metal. Nepřejte se slyšet to rodeo.

Nojo, jenomže sousedé se bouří a ani se jim nedivím. Z našeho bytu totiž vychází buďto řev o síle desítek decibelů z rádia či (pokud není na repertoáru metal) mlácení a vřískání a skřehotání zhruba o stejné hlukové intenzitě.

ve chvíli, kdy však zazní první metalové tóny, opeřenec si křidélkem načepýří chochol, teskně přivře očka a v tranzu se začne svíjet a natřásat křidélka.

Přátelé pomozte!

Mám nápad - koupím ptákovi walkmana a kazety s metalovou hudbou. Jenže jedna věc mě trápí - kde sehnat tak malá sluchátka na korelí hlavičku? Mám se obrátit na Slušovice (to už asi nepůjde), Japonce či pomůže nějaký soukromník...?!?

KOMU ZVONÍ VANA-VYPADÁM JAK...

14. srpna 2017 v 9:02 | JARDA LIŠKA
NEVÍM, čím to je, ale nás, lidi silnějšíc postav, nemá naše okolí moc v oblibě. Naše dvě, tři brady se stávají terčem různýchh narážek či výsměšných poznámek. Do našich postav se kdejaký blbec trefuje při každé příležitosti...
Posmívají se nám všichni, snad u některých dětí, lze občas nalést stopu porozumění......
I když.
Onehdy jsem se setal se svojí tříletou neteří. Ta si mě dlouze prohlížela, a pak mi důvěrně sdělila: "Strejdo, já vím, proč tak vypadáš..."
"Ano?" zajímám se.
"Ty jsi snědl babičku s Karkulkou, že....?!"
Nachomejtla se tam její sestřička Julča.
"Ale to není vůbec pravda! Strejda bude mít miminko..."
"Ale mně to říkala babička!!! A ta nikdy nelže........."hájila se mladší neteř.
Nato si vjely do vlasů.
Raději jsem se vytratil, takže ani nevím, jak to vlastně se mnou doopravdy je........

NEKONEČNÝ SERIÁL-UDICE-KAŠTANY

9. srpna 2017 v 9:42 | JARDA LIŠKA
AJAK JSME PEKLI KAŠTANY

Pod vlliven tazvaných filmů "pro pamětníky", pln odhodlání okusit konečně dosuk nepoznanou pochoutku, donesl jsem onehdy domů z trhu kilo jedlých kaštanů.
Jelikož jsem v oblasti jejich přípravy laikem, požádal jsem při koupi bodou trhovkyni o radu. Dostalo se mi ujištění, že... "Kaštany možno variť, ale aj pražiť...", doprovázené pokrčením ramen. Nu, řekl jsem si, snad si poradíme.
Kaštany jsem pak vybalil před rodinkou, že NĚCO TAKOVÉHO jejich mlsné jazýčky dosud neokusily. Taky že ano...
Do nerez kastrůlku bylo pak vpraveno tak na prst omastku, posléze taky kaštany. Samotnému aktu pečení byl ponechán víceméně volný průběh, jen bylo rozhodnuto, že tu a tam se na ně někdo zajde juknout. My ostatní jsme sledovali televizní pořad, a bylo nám vcelku jedno to v televizi dávají, neboť byl zrovna takzvaný Měsíc Československo-sovětského přátelství!!!
Kaštany se přihlásily samy a to dost neotřenou formou, i když ke sledovanému filmu byla akustická clona více než příhodná. Od kuchyně k nám totiž dolétly zvuky, silně připomínající zvukovou kulisu, doprovázenící středně silnou tankvou bitvu.
"Tluče bubeníček...", příhodně zanotovala dcera. Žena na mne vrhla tázavý pohled, avšak tvářil jsem se jakoby nic. Nicméně, když iluze střelby a detonací se jakoby nemínily taktně vytratitdo pozadí, vydal jsem se - takřka - dobrovolně na průzkum.
Hrůza...
Kam až oko dohlédlo, tam všude bylo možno spatřit kaštany na různý způsob. Tu celé, onde s rozervanou slupkou, tamhle zase dokonce rozprsklá bílá dužina vytváří bílý poprašek, čímž docela hezky navozuje iluzi zasněžené krajiny. Uprostřed toho všeho nadělení pak na sporáku kastrůlek, z jehož útrob vyletují temné projektily, doprovázené prapodivnémi zvuky.
Úklid trval nejméně hodinu. Poté jsme oloupali těch několik nepoškozených hnědavých kuliček, které to vše kupodivu přežily, posolili je a... prostě jedna báseň.
Od druhého dne jsme se stali středobodem pozornosti všech partají. Všichni, jak se zdálo, slyšeli rachot a podivné střelné pazvuky, vycházející z naší kuchyně. Podezřelé však nejvíc bylo to, že nás uctivě zdravili i ti ze sousedstva, s nimiž jsme se doposud nijak zvláště neznali. Až později se profláklo, že jedna z našich sousedek vykládala, kudy chodila:
"Slyšeli jste to? Ti se tam zase servali!!! Jako koně! Stydět by se měli!!! Alespoň před těmi dětmi...!!!"

Nojo, jenže jak vysvětlit ten omyl? Zvlášť když mé levé oko po jistý čas zdobil docela efektně vyvedený monokl, coby památka na střet s kterýmsi okololetícím zbloudilým kaštanem!?
tak já nevím...