Červenec 2017

komu voní vana-

30. července 2017 v 20:23 | JARDA LIŠKA

SILVESTR TROCHU JINAK?!

POZDĚ ODPOLEDNE KE MĚ PŘIŠEL KAMARÁD JURA S BATOHEM NA PLECÍCH NALIL MI STOPEČKU VODKY, NAČEŽ PRAVIL: "A JDEME DO ULIC..."
PODLE DECHU JSEM HRAVĚ ROZPOZNAL, ŽE MU V KREVNÍM ŘEČIŠTI KROM KRVE KOLUJE JIŽ MNOHO ALKOHOLU RŮZNÝCH ZNAČEK. UJISTIL MĚ, MÁ VŠECHNO POD PALCEM A NASTOUPIL DO NEJBLIŽŠÍHO AUTOBUSU-JÁ S NÍM. KDYŽ JSEM U ŘIDIČE CHTĚL KOUPIT LÍSTKY, POŽÁDAL MĚ, ABYCH TO VZAL PĚKNĚ VEDLE SEBE...!
A TAK JSME CESTOVALI, NASTUPOVALI, ABYCHOM NAVŠTÍVILI DALŠÍ OBĚŤ, DALI MU ŠTAMPRLIČKU A JELI JSME DÁL A DÁLE.
PŘITOM KAŽDÝ NAVŠTÍVENÝ NÁM NAOPAK OCHUTNAT VZOREK SVÉHO ALKOHOLU.
V NESTŘEŽENÉM OKAMŽIKU JSEM VYSTOUPIL Z AUTOBUSU, ALE JURA NIKOLI. CHVÍLI JSEM ČEKAL, ALE KAMARÁD NIKDE...TAK JSEM SE VYDAL DO TEMNÝCH OBZORŮ...
RÁNO JSEM SE PROBUDIL, SEDÍC NA POPELNICI.
PAK JSEM ŠEL DOMÚ, KAM JSEM SKUTEČNĚ V POLEDNE DORAZIL...
VOLAL JSEM JUROVI DOMŮ, ALE NEBYL DOMA. AŽ V PODVEČER SE KAMARÁD OZVAL Z BYTU NĚKOHO ÚPLNĚ NEZNÁMÉHO...
VETŘEL SE MU DO BYTU, DAL MU NAPÍT A VÍC SI NEPAMATOVAL. PROBRAL SE AŽ VE VANĚ JEHO HOSTITELE.

TAKŽE VŠEM EVENTUÁLNÍCH ČTENÁŘŮM PŘEJI VŠE NEJLEPŠÍ HODNĚ ZDRAVÍ A TAK PODOBNĚ.
PŘEJE JARDA.................PF 2017a

KOMU VONÍ HRANA-

28. července 2017 v 9:14 | JARDA LIŠKA
DEVIANT

NIC nemohlo potěšit, řekněme, zdravé jádro, složené ze skalních jedinců otevřeného oddělení jisté psychiatrické léčebny, než příchod nového pacoše.Starousedlíci, scházejí se v kuřárně, kde vedli dlouhé dialogy na ůrovni, se již poněkud mocně nudili a už je moc nebavily diskuze o existenci UFO, či nesmtelnosti chrousta, o úchvatném letu mouky, o nezbytnosti provádění kanadských žertíků, a tak podobně. A hle, teď přišel nový, dosud poněkud takříkajíc nepoznamenaný jejich fórky a žertíky. HURÁ, RADOVALA SE JEJICH SRDÉĆKA. SLÁVA!
Nějaký čas se nedělo nic...Až kápli na téma, které mezi ně spadlo jako sblesk z nebe!
jednoho dne, takhle k večeru, sedíc na balkoně, neboli kuřárně, jak chcte, vyřkli Ortel a dlouze se potom řehlali při představě věcí příštích.
Pak už vše šlo ráz naráz.
Tenhle si něco - s dovolením ochotné sestřičky - napsal, tamten zas vyprosil list papíru, jiný zase požádal o obálku. nejraději nějakou použitou a s razítkem.
Takhle k večeru mezi sebe pozvali nového pacienta, který zrovna vyšel ze sprchy, v erárním pyžamu a županu, vlasy ŕozčepýřené do všech světa stran!
Tu mu kdosi z nich pověděl, že má všeho nechat a zanést tuhletu obállku na chirurgii, kde ji má píedat ji sestřiče. Jo, a má si počkat na odpověď.
To taky Michal - tak se totiž - jmenoval, učinil...totiž, sotva mu přišla otevřít sličná sestřička. dal jii Michal obálkua čekal na odpovéď. Nečekal moc dlouho.
Náhle se dveře za ním se rozletěly v rázným krokem vešli dva udatní svalovci...Ti popadli Michala a diskrétně mu nabídli pěknou kazajku a jak přišli, tak odešli. Pak ho dali na uzavřené oddělení. Trvalo to hezkých pár dnů než se vše vyjasnilo.
Co vyvolalo ten poprask? V dopise stálo "Jmenuji se Michal jsem z psychiatrie a jsem připiaven pro vás udělat cokoli......
Ale i pak, po Michalově rehabilitaci, se vžila jeho přezdívka DEVIANT...






OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-ANTICKÉ DRAMA

26. července 2017 v 11:43 | JARDA LIŠKA
ANTICKÉ DRAMAÚžasný

JDOU BOK PO BOKU dva filozofové a probírají kolem dokola všemožné věci mezi nebem a zemí, jdou a jdou, co noha nohu mine, čas plyne do nenávratna, když tu starší z mudrců zvolní krok a jen tak mezi řečí, prohodí: "příteli, dovolte, abych vám ukázal cosi tajemného....."
"CO TO MÁ BÝT? CO JSTE MI CHTÉL VLASTNÉ UKÁZAT?"
" ZAJÍMÁ SE
PRVNÍ MUDRC, A LOUDAVÝM KROKEK VYKROČIL VPŘED...
"CO to má být?"vydechl moudře druhý z nich, "INU, PRÁVÉ JSTE DO TOHO ŚLÁPL, PŔÍTELI... JAK ŔÍKÁ KLASIK.....ECCE HOVNO ..? TO JSEM VÁM CHTĚL UKÁZAT...!!"

NEKONEČNÝ SERIÁL-UDICE-CVRK

23. července 2017 v 10:05 | JARDA LIŠKA
Stalo se docela hezkým zvykem pořídit si nějaké to domácí zvířátko. Čím více poznamenává flóru a faunu zub civilizace, o to více přibývá zvířátek v našich domácnostech.
Dnes už taky tak docela neplatí rčení - pes, přítel člověka. V současnosti se našimi přáteli postupně stávají též i rybičky, hadi a jiní plazi, kočky a myšky či křečci, popřípadě i morčata. Jak říkám, němá tvář má zelenou. Pronikly nejen do našich domácností, začínají se už objevovat i v úřadech, kancelářích, kde pak svou přítomností tak nějak vylepšují naše pracovní prostředí. Jsou tací, kdo mají rybičky nebo křečky, my jsme si pořídili cvrčky. No, pořídili. Oni se u nás objevili coby nezvaný host...
Nejdříve dali o sobě vědět v kanceláři až támhle na druhém konci budovy, kde svým cvrkáním vytvořili vcelku vkusnou zvukovou kulisu k poradě na úrovni.
Na bleskový zásah pověřených a vyškolených pracovníků, vybavených nejmodernějšími chemickými prostředky, dali cvrčci pokoj.
Vypadalo to tak...
Neuplynul ani týden a cvrčci se připomněli pro změnu v účtárně, situované na úplně jiném konci budovy. Zrovna měli před uzávěrkou.
"Áááá...!" zaječela najednou do ticha jedna z účetních, přičemž nadskočila asi tak půl metru nad židli, čímž vytvořila nový rekord v této disciplíně.
"Tam... tam!!!" ukazovala zděšeně a vzrušeně vysvětlovala, že na ni před chvílí vykouklo zpoza stolu cosi černého s krovkami.
"Bylo to prostě strašné a takhle veliké!" ukazovala.
Vedoucí, v jádru otrlý chlap, bleskově přiskočil ke stolu a zalovil. No, a až támhle vzadu za stolem, víte, jak tam vedou ty trubky od topení, vyhmátl černého tvorečka, kterého nekompromisně sevřel v dlani a - přes jeho žalostný pohled - vyhodil ho ven oknem. Ze čtvrého patra, prosím!
A byl zase klid...
Myslíte?
Pár dnů nato se ozvaly cvrlikavé zvuky nanovo, a to v kanceláři, kde se jich nikdo nenadál.
Invaze cvrčků pokračovala.
Cvrček vyhlédl zpoza stolu na jinou kolegyni, která překvapením spadla ze židle. Sotva se však zvedla, popadla sprej a vystříkala ho polovinu, nehledě na vlastní ztráty (byl totiž dosti drahý), právě do kouta, kde cvrček před chvílí zmizel.
Cvrkot ustal.
V kanceláři pak měli sice týdek okna dokořán, aby se zbavili nesnesitelného pachu spreje, nicméně kolegyně triumfovala! Tak se na cvrčky musí! Heslo dne znělo:
LYBAR - TO JE CVRČKŮ ZMAR!
Uplynul týden uprostřed nadšení. Otázka cvrčků zdála se být vyřešena...!?
Sedím si takhle za pracovním stolem a pracuji. Přemýšlím... A hle, co to?!
Cvrrrk... cvrrrk... ozve se do ticha z rohu kanceláře.
Tak vida, jsou tu!!!
Zdá se, že na nně neplatí žádná chemie, žádné freony, koncentrovalá vůně květin, či snad defenestrace!
Kdepak...
Přežili rok 2000.
No a tak jsme si i my pořídili do kanceláře kousek živé přírody. Už jsme si na sebe docela zvykli. Žije si, cvrček jeden, hezky v klidu, teple a pokoji. Když se mu chce a má na to zrovna náladu, zacvrká si. Někdy i odněkud vykoukne, nic neříká, ale jen tak smutně, skoro vyčítavě, kouká...
Jak říkám, zvykli jsme si na sebe.
Jen kolegyně již delší čas - v zimě, v létě! - chodí po kanceláři v kozačkách, prý, aby ji nekousl...
Zvykli jsme si.
Zvykne si...........

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-DÁMA

22. července 2017 v 19:56 | JARDA LIŠKA
OMYL

JELI JSME SLUŽEBNĚ S ALFONSEM DO NĚMECKA. ALFONS MĚ UJISTIL, ŽE SE NEMÁM STARAT, ON ŽE MÁ S SEBOU VŠECHNY INSTRUKCE, VOUCHERY, A JINÉ NÁLEŽITOSTI A TAK JSME TEDY JELI.
SOTVA JSME DORAZILI NA BERLÍNSKÝ BAHNHOFF A TAK JSEM SE STARAL, CO BUDE NÁSLEDOVAT. TU ALFONS ODBĚHL K TELEFONU. PŘIBĚHL ZPÁTKY A ZÁŘIL JAKO VÁNOČNÍ STROMEK.
"VŠECHNO VÍM..." JÁSAL.
"MUSÍME JET DO HOTELU FÓRUM!"
OCITLI JSME SE U HOTELU FORUM...
ALFONS ŠEL OHLÁSIT NÁŠ PŘÍJEZD A JÁ SI PROHLÍŽEL HOTEL ZVENČÍ...SOTVA JSEM STAČIL SPOČÍTAT HVĚZDIČKY, KDYŽ PŘIBĚHL KAMARÁD A TVÁŘIL SE NEVESELE.
"TAK TI POVÍM, KÁMO" ZAŠVEHOLIL HLASEM, KTERÝ NEBYL NIJAK OPTIMISTICKÝM." VÍŠ," PROHLÁSIL ALFONS, " "TROCHU JSEM TO POPLETL... MY JSME SE TADY NEMĚLI UBYTOVAT, TADY JE ZASTÁVKA AUTOBUSU A TEN NÁS HODÍ TAM, KDE NÁS ULOŽÍ DO POSTÝLKY....! "
TA UBYTOVNA NEBYLA AŽ TAK ŠPATNÁ - POKUD ČLOVĚKU NEVADÍ, ŽE BYDLEL SPOLU SE ŠESTI NOCLEŽNÍKY...Nevinný

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-POCHOUTKA

21. července 2017 v 15:54 | JARDA LIŠKA
ELI JSME S ALFONSEM VLAKEM DO MATIČKY STOVĚŽATÉ. SEDĚLI JSME VEDLE SEBE A ABY NÁM CESTA RYCHLEJI UTÍKALA, BAVILI JSME SE O VŠEM MOŽNÉM, KDYŽ TU NÁHLE JSEM ZAČAL KÝCHAT...
NEMOHL JSEM KÝCHÁNÍ NECHAT, AŽ JSEM PŘIJAL OD KAMARÁDA NABÍZENÝ KAPESNÍK. NE VŠAK TEN PAPÍROVÝ, ALE KLASICKÝ LÁTKOVÝ...
CHVÍLI SE NEDĚLO NIC, KDYŽ MĚ PŘEPADLA VLNA KÝCHÁNÍ NANOVO...!
TEĎ UŽ MĚ VŠAK NEPŘEKVAPILA-MĚL JSEM KAPESNÍK, ŽE?
VYSMRKAL JSEM SE A SPOKOJENĚ JSEM SE USADIL. KDYŽ TU NÁHLE SE OZVAL STARŠÍ PÁN, SEDÍCÍ NAPROTI MNE.
"MLADÍKU!" ZAČAL ZOSTRA. "PODÍVEJTE SE, CO JSTE ZPŮSOBL!"
A UKÁZAL MI KRAJÍC CHLEBA SE SALÁMEM...
"JÁ JSEM SE CHTĚL NASVAČIT A TO VE CHVÍÍLI, KDY JSTE ZAČAL KÝCHAT A TEĎ JSTE MI ZAHLENIL CELÝ KRAJÍC...NEVÍM, JAK JSTE TO UDĚLAL, ALE JEDNA VĚC JE JASNÁ...TEĎ UŽ MÁM PO SVAČINĚ!"
JAK SE MI TO POVEDLO POSMRKAT TEN CHLEBA, TO JSEM NETUŠIL AŽ DO CHVÍLE NEŽ JSEM SE PODÍVAL NA PŮJČENÝ KAPESNÍK...UPROSTŘED KAPESNÍKU BYLA OBROVSKÁ DÍRA, O KTEROU, JAK SÁM TVRDIL, NEMĚL ALFONS ANI TUCHY...
SPOLUCESTUJÍCÍ SE ZHNUSENĚ PODÍVAL NA SVŮJ CHLEBA A PO KRATKÉM ZAVÁHÁNÍ JEJ PODAL ALFONSOVI.
"TEĎ JE UŽ VLASTNĚ VÁŠ... TUMÁTE...!"
ALFONS SE ZATVÁŘIL PONĚKUD NEŠŤASTNĚ, KRAJÍC PŘIJAL A OTOČIL JE KE MNĚ: "KÁMO, NECHCEŠ KOUSNOUT.........:"
ALE MI SE ZVEDL ŽALUDEK A BYL JSEM RÁD, KDYŽ JSEM SE DOSTAL NA TOALETU, KDE JSEM ZANECHAL OBSAH ŽALUDKU...

ORDINACE V RÝŽOVÉ ZAHRADĚ-MARIÁŠ

17. července 2017 v 10:23 | JARDA LIŠKA
Tak o co?
V jídelně jistého nejmenovaného lůžkového oddělení se po obědě sešla partička čtyř poněkud už znuděných pacientů, které napadlo zabít trochu pro ně nekonečného volného času partičkou karet.
Hra vesele plynula, aniž si hráči stačili povšimnout že je již jistou dobu sleduje ošetřující lékař.
"...Flek!" zahlásil jeden z hráčů.
Lékař již to nevydržel a přistoupil ke stolu.
"Tak jak, chlapi," oslovil hráče. "Jak vám to jde? A o co vlastně hrajete? Nikde nevidím žádné peníze..."
"O peníze my nehrajeme, pane doktore!"
"Tak o co? O sirky?"
"Kdepak, pane doktore! My hrajeme o prášky...!"

NEKONEČNÝ SERIÁL-UDICE-2+1

14. července 2017 v 16:04 | JARDA LIŠKA
2-1------5
TO BYLO TAK. HONZA BYL ŠŤASTTNĚ ŽENAT, ALE SE ŽENOU NEMOHLI POČÍT DÍTĚ. ZKOUŠELI TO TAK I TAK, CO JIM KDO PORADIL - BYLINKO, BABSKÉ RADY, DOKONCE KDEJAKÝ LÉKAŘ, ALE NIC NEVEDLO KE KÝŽENÉMU MIMIKU...
ČAS LETĚL JAKO TRYSKÁČ A...
HONZA SDÍLEL KANCELÁŘ SE ŠVARNOU KOLEGYNÍ . SLOVO DALO SLOVO A MEZI OBĚMA , JAK BYCH TAK ŘEKL, SE OBJEVILA TA PRAVÁ NEFALŠOVANÁ LÁSKA....!
A JAK SE DALO ČEKAT, HONZU UVÍTALA JEHO PANÍ NA ZÁPRAŽÍ JEJICH 3+1 S RADOSTNOU ZPRÁVOU-BUDOU MÍT BABETKOU....
HONZA SE NERADOVAL A...PADL DO MDLOB......
TENTO KOUSEK SI ZOPAKOVAL I V PRÁCI, A TO VE CHVÍLI, KDY JEHO PŘÍTELKYNĚ HO HNED ZKRAJE-VE DVEŘÍCH UVÍTALA MILÝM ÚSMĚVEM A SDĚLENÍM, STEJNÝM, JIZMŽ UŽ HONZU OBDAŘILA JEHO ZÁKONITÁ MANŽELKA---
HONZÍK OPĚT UPADL DO MDLOB. IHNED, JAKMILE SE MU VZPAMATOVAL MOZEK, POKUSILY SE O NĚJ MDLOBY A ON ZAČAL PŘEMÝŠLET A PROBÍRAT MOŽNOSTI SVÉHO NADCHÁZEJÍCÍHO JSOUCNA - ŽE BUDE ZABIT, TO POCHOPIL HNED. OTÁZKOU BYLO, KTERÁ Z ŽEN NA NĚJ VZTÁHNE SMRTÍCÍ RUKU /NŮŽ, PALIČKU NA MASO/ ČI JINÝ SMRTÍCÍ NÁSTROJ JAKO PRVNÍ??? PO CHVÍLI USOUDIL, ŽE NIC NEPOKAZÍ, KDYŽ OMDLÍ-COŽ TAKY IHNED REALIZOVAL...
PTÁTE SE CO HAPPY END ? TAK TEN SE ASI V DOHLEDNÉ DOBĚ KONAT NEBUDE.......



OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-KNĚZ A JEHO RADA

11. července 2017 v 10:36 | JARDA LIŠKA
Ulicí kráčí za svým posláním důstojným krokem kněz. Plně je ponořen do meditace nad tímhle, anebo snad támhletím, kdopak ví.

Náhle do něj málem vrazí udýchaný klučina, který se vyřítil odkudsi z postranní uličky. Sotvaže zahlédne důstojného otce, vrhne se hoch k němu s očividnou touhou v očích.

"Prosím vás, velebný pane," vyráží ze sebe chlapec udýchaně. "Na nic se mne neptejte a co nejrychleji pojďte se mnou…! Na střeše našeho domu je totiž sebevrah!"

Dorazili k nedalekému domu, před nímž se už začínal srocovat nezbytný dav zvědavců. Kněz se autoritativně prodral dopředu a tu spatřil na samém okraji střechy třípatrového činžáku zoufalce, už už se chystajícího vrhnout dolů.

"Synu!" zvolal pevným hlasem kněz. "Zadrž! Nepošpiň svou duši smrtelným hříchem!!! Vždyť, ehm, vzpomeň si, že na tebe jistě doma čeká tvá milující žena…!?"

"Pché…!" dolehl k němu ze střechy opovržlivý hlas. "Ta mrcha jedna nevěrná?!"
"Hmmm," nevzdává se kněz. "Inu… budiž. Nicméně, synu, "Odtud mě právě dnes vyhodili…" povzdechl si sebevrah a už to vypadá, že přece jen skočí dolů. Davem zevlounů proběhla vlna napjatého vzrušení.
"Zadrž!!!" kněz vztáhl ruku směrem ke střeše v rázném gestu.
"Uvaž, milý synu, jakou bolest můžeš svým neuváženým činem způsobit třeba svému nejlepšímu příteli?! Na toho jsi jistě nepomyslel, což…?!"
Muž se nahnul přes okraj střechy.
"Pravíte, že jsem nepomyslel na svého nelepšího přítele, důstojný otče?! To víte, že jsem si na něho vzpomněl! Vždyť právě s ním mě má žena podvádí…"
O kněze se právě pokoušejí mrákoty. Nicméně, jde-li o lidský život a jeho možnou záchranu, nemíní se hned tak vzdát.
"Dobře, synu," dí kněz shovívavě. "Tak tedy zkus třeba pomyslet na… svůj oblíbený fotbalový klub - na Slávii. Copak už se nechceš těšit z hry tohoto klubu? Copak tě už nezajímají je ho výsled-ky…?"
Muž na střeše se zamračil.
"Když já jsem ale Sparťan…!" povzdechl si.
Kněz se zachmuřil.
"TAK, PRAVIL KNĚZ, SPARŤAN, ŘÍKÁŠ, TAK SI SKOČ.........

NEKONEČNÝ SERIÁL-UDICE-MÁ PÁTEŘ....

7. července 2017 v 9:28 | JARDA LIŠKA
Jmenuji se Evženie a již delší dobu mne trápí páteř. A to je oč tu běží, jak říká klasik. Nebo možná ne. No v každém případě se vše seběhlo jednou takhle po ránu, kdy jsem procitla s pocitem, že se mi v noci zase cosi na páteři zablokovalo a teď to strašně bolelo a já se nemohla pohnout. Naštěstí byl doma manžel, který si zrovna, jak jsem podle zvuků vydedukovala, kuchtil v kuchyni snídani…
Nemohla jsem se hýbat, ale naštěstí jsem mohla volat.
"Hugo!!!" zaječela jsem okamžitě z plna hrdla. "Prosím tě, všeho nech a přijď sem…!!!"Když jsem zavolala podruhé, zvuky v kuchyni ztichly a na zápraží ložnice se objevil manžel. Jediný pohled vrhl na mne, válející se v lůžku v negližé, vztahující k němu (tak soudil on!) roztouženě ruce a už to bylo! Využil mé bezbrannosti, nedbaje mého (prý hraného) odporu, zalehl vedle mne a dokázal mi, že je chlap, ochotný své ženě splnit kdykoli a kdekoli každé její přání - v tomto případě (podle něj) velice příjemné.
Chvíli jsem se bránila, seč mi chorá páteř dovolovala, ale pak jsem rezignovala a když už mi manžel své mužství dokazoval potřetí, jsem zjistila, že má páteř je vlastně zase hezky volná a už mne vlastně ani nebolí… Takže, jak mne napadlo, to bylo poprvé, kdy mne nějaká rehabilitace tak rychle zbavila mých potíží.
No vážně!