Červen 2017

VOLEJTE zNOVU

30. června 2017 v 19:52 | JARDA LIŠKA
ak (ne)založit skupinu


Svého času, v dobách ne sice zas tak dávných, ale přece jen (snad) za trošku jiných poměrů, se můj přítel Hugo, poměrně hodně zabýval muzikou. Víte, tento dobrý hoch, doprovázen svou kytarou, zpívá totiž strašně rád. Tedy, aby bylo naprosto jasno - zpívá sice strašně, ale hrozně rád...
Hlasivky tohoto zoufalce vydávají zvuky, silně připomínající cirkulárku, když se při maximálním výkonu pustí do zvláště sukovitého dřeva. Ti, kdo něco podobného (teď ale mluvím pro změnu o té cirkulárce, i když, ono to vlastně vyjde prakticky na stejno, takže...) někdy, byť jen jedinkrát v životě zaslechli, něco takového si pamatují po dlouhý čas. Na takovéto věci se prostě jen tak lehce nezapomíná, přátelé!
Nuže dobrá. Ale abychom neodbíhali, vraťme se zpátky k hudbě milnému Hugovi. Takže tedy, jak již bylo řečeno, jeho hlas, a teď si dovolím parafrázovat klasika: hlas cirkulárky podoba...! A víte, lidi, co je na věci ještě mnohem horší?! Nevíte, samozřejmě! Tak já vám to tedy povím - totiž věc se má tak, že tuto, již tak dost silnou iluzi, již zmíněné pily, hra na kytaru v přítelově provedí, ještě více umocňuje! Ale škoda slov! Cosi takového se prostě nedá slovy vypovědět, ale musí se na vlastní uši slyšet!
Na tom by jistě, až na zpřetrhané budínky (ušní) a nervy nadranc nebylo zas až tak nic špatného, což?! Jenže považte, že Hugo se jistý čas zaobíral myšlenkou, že by dokonce založil svou vlastní kapelu, a to už je, jak sami jistě uznáte, velice na pováženou! A představte si, že měl už pro toto hudební těleso dokonce vymyšlen i název - PLYN...
Bohu(žel, nebo - dík?!) od svého úmyslu byl však nucen nakonec přece jen upustit. Na kompetentních místech - a že jsme jich měli ve výše již zmíněných dobách požehnaně, že, tak tam mu, Hugovi, totiž tito kompetentní orgánové vysvětlili, že název skupiny není zrovna nejšťastnější, což mu taky hned na místě doložili i názorným příkladem.
Posuďte sami: zkuste se vžít do následující situace (argumentovali oni Kompetentní), že kdosi třeba v kanceláři jistého dne silně unaveným hlasem prohlásí:
"Tedy, řeknu vám, lidi, mě už to tady ale vůbec nebaví - jsem z toho všeho už jakýsi utahaný...! Už prostě nemůžu! Ale víte, co udělám?! Jen co přijdu domů, vypnu telefon, udělám si přítmí, zalehnu a pak už nebudu dělat vůbec nic, jen... pustím si PLYN...!!!"
...Sami jistě uznáte, že to prostě nejde. Takovými, či podobnými slovy zakončily tehdy svou řeč kompetentní orgány.
A tak se stalo, že Hugo, silně pobouřen hrubým nepochopením ze strany těchto orgánů, nejdříve silně zahořkl a pak se jednou a provždy rozhodl, že už nikdy žádnou skupiny nezaloží... Čímž, jak všude rozhlašoval, tyto hudební ignoranty řádně vytrestá...??! Nakonec se rozhodl, že nadále bude hrát jen a jen pro potěšení (?!) své a svých přátel...
Závěrem bych chtěl říct už jen tolik, že my, kdo máme ono pochybné štěstí mezi jeho přátele se řadit, ještě dnes těm takzvaným kompetentním orgánům z let (ne)dávno minulých, kteří svým rozhodnutím nejen zmařili - jistě - slibnou Hugovu kariéru a (což je v našich očích mnohem horší) dohnali ho k tomuto zoufalému kroku, upřímně nadáváme, kudy chodíme - hlavně a nejvíce po každém z Hugových četných hudebních výlevů...!
A jen pevně doufáme, že teď snad, za nových poměrů, by mohl přítel své rozhodnutí zverifikovat a vše by se ještě mohlo obrátit k dobrému.

NEKONČNÝ SERIÁL-UDICE-KALKULAČKA

27. června 2017 v 10:03 | JARDA LIŠKA
RETRO

PŘÁTELÉ, UŽ JSTE SLYŠELI TEN VTIP: JAKÝ JE ROZDÍL mezi Lukášem a kalkulačkou? Veliký. Lukáš má více funkcí! HAHAHAHA... No a ten Lukáš jsem, prosím pěkně, já...
To je jedna strana mince! Podívejme se na tu druhou stranu.
To bylo tak-nastoupil jsem do podniku, v němž pracoval i můj otec. Byl jsem zapojen v pracovním cyklu, když za mnou přišel jeden z nových kolegů a pozval mě na schůzi Svazarmu... Přišel jsem tedy a nestačil se divit...!
Jedním z bodů jednání bylo přijetí nového člena. Byl jsem přijat jednohlasně...Dále bylo třeba najít nového jednatele, které se uvolnilo-opět jsem byl přijat jednohlasně...! To díky tomu, že tady pracoval můj otec, děda, všichni se osvědčili, a tak, proč hledat někoho lepšího, že!? KDO JE PRO? SAMOZŘEJMĚ - VŠICHNI....
Zdálo se mi to? Měl jsem dojem jako by si někteří i oddechli....
Nedlouho nato mě pozvali na jednání ČSTV, SSM, ROH, ČSVTS........ VŠUDE mě vítali, řekněme, s otevřenou náručí, i nějatá ta funkce se našla!
A tak jsem se zapojil (viz děda a otec) - jsem aktivním včelařem a zahradkářem, ovšem, taky fotografem...
Jen jedna věc mě mrzí, přátelé - jak to, že na mě stále zapomíná SVAZ ŽEN.....?

KOMU VONÍ VANA-CVRKY-CVRK

25. června 2017 v 19:18 | JARDA LIŠKA
Stalo se docela hezkým zvykem pořídit si nějaké to domácí zvířátko. Čím více poznamenává flóru a faunu zub civilizace, o to více přibývá zvířátek v našich domácnostech.
Dnes už taky tak docela neplatí rčení - pes, přítel člověka. V současnosti se našimi přáteli postupně stávají též i rybičky, hadi a jiní plazi, kočky a myšky či křečci, popřípadě i morčata. Jak říkám, němá tvář má zelenou. Pronikly nejen do našich domácností, začínají se už objevovat i v úřadech, kancelářích, kde pak svou přítomností tak nějak vylepšují naše pracovní prostředí. Jsou tací, kdo mají rybičky nebo křečky, my jsme si pořídili cvrčky. No, pořídili. Oni se u nás objevili coby nezvaný host...
Nejdříve dali o sobě vědět v kanceláři až támhle na druhém konci budovy, kde svým cvrkáním vytvořili vcelku vkusnou zvukovou kulisu k poradě na úrovni.
Na bleskový zásah pověřených a vyškolených pracovníků, vybavených nejmodernějšími chemickými prostředky, dali cvrčci pokoj.
Vypadalo to tak...
Neuplynul ani týden a cvrčci se připomněli pro změnu v účtárně, situované na úplně jiném konci budovy. Zrovna měli před uzávěrkou.
"Áááá...!" zaječela najednou do ticha jedna z účetních, přičemž nadskočila asi tak půl metru nad židli, čímž vytvořila nový rekord v této disciplíně.
"Tam... tam!!!" ukazovala zděšeně a vzrušeně vysvětlovala, že na ni před chvílí vykouklo zpoza stolu cosi černého s krovkami.
"Bylo to prostě strašné a takhle veliké!" ukazovala.
Vedoucí, v jádru otrlý chlap, bleskově přiskočil ke stolu a zalovil. No, a až támhle vzadu za stolem, víte, jak tam vedou ty trubky od topení, vyhmátl černého tvorečka, kterého nekompromisně sevřel v dlani a - přes jeho žalostný pohled - vyhodil ho ven oknem. Ze čtvrého patra, prosím!
A byl zase klid...
Myslíte?
Pár dnů nato se ozvaly cvrlikavé zvuky nanovo, a to v kanceláři, kde se jich nikdo nenadál.
Invaze cvrčků pokračovala.
Cvrček vyhlédl zpoza stolu na jinou kolegyni, která překvapením spadla ze židle. Sotva se však zvedla, popadla sprej a vystříkala ho polovinu, nehledě na vlastní ztráty (byl totiž dosti drahý), právě do kouta, kde cvrček před chvílí zmizel.
Cvrkot ustal.
V kanceláři pak měli sice týdek okna dokořán, aby se zbavili nesnesitelného pachu spreje, nicméně kolegyně triumfovala! Tak se na cvrčky musí! Heslo dne znělo:
LYBAR - TO JE CVRČKŮ ZMAR!
Uplynul týden uprostřed nadšení. Otázka cvrčků zdála se být vyřešena...!?
Sedím si takhle za pracovním stolem a pracuji. Přemýšlím... A hle, co to?!
Cvrrrk... cvrrrk... ozve se do ticha z rohu kanceláře.
Tak vida, jsou tu!!!
Zdá se, že na nně neplatí žádná chemie, žádné freony, koncentrovalá vůně květin, či snad defenestrace!
Kdepak...
Přežije rok 2000.
No a tak jsme si i my pořídili do kanceláře kousek živé přírody. Už jsme si na sebe docela zvykli. Žije si, cvrček jeden, hezky v klidu, teple a pokoji. Když se mu chce a má na to zrovna náladu, zacvrká si. Někdy i odněkud vykoukne, nic neříká, ale jen tak smutně, skoro vyčítavě, kouká...
Jak říkám, zvykli jsme si na sebe.
Jen kolegyně již delší čas - v zimě, v létě! - chodí po kanceláři v kozačkách, prý, aby ji nekousl...
inu, zvykli jsme si...zvykne si..........

NEKONEČNÝ SERIÁL-UDICE-BODYGUARD

23. června 2017 v 9:21 | JARDA LIŠKA
Ježto jsem řádně diplomovaným hutním inženýrem s dlouholetou praxí, o jehož vědecké informace z oblasti našeho moderního hutnictví by mohla projevit zájem nejedna cizí země, rozhodl jsem se po zralé úvaze najmout si ozbrojenou osobní stráž, chcete-li, tedy dva body-guardy! Koneckonců, jakožto pracovník v rozpočtové sféře, si to mohu dovolit. Na celý týden. A řeknu vám, přátelé, že mít svou vlastní ochranku opravdu může být někdy velice příjemná záležitost. Představte si například, že si jdete do samoobsluhy koupit dva šátečky a sáček mléka a po každém vašem boku, postrkujíc před sebou (to kvůli konspiraci) řadu prázdných vozíků, si rázným krokem vykračují dva chlapíci, jak hory, se sluchátky na uších, lustrujících do všech světa stran zpoza temných skel svých brýlí na mne zde číhající případné nebezpečí…
No, to snad nebyl ten nejvhodnější příklad, protože právě v již zmíněné samoobsluze, zde hlídající paní prodavačka, požádala mé dva svalovce, aby ji ukázali, co ukradli a teď schovávají pod saky, a když oni odtamtud vytáhli své služební revolvery, vyvolalo to jistý rozruch, přijela policie a měl jsem co dělat, abych jim v radiovoze vše vysvětlil tak, aby i oni pochopili, jak se skutečně věci mají!
Obdobně, žel, dopadla i má jízda trabantem s doprovodem. Zaprvé jsem byl totiž nucen jet velice pomalu, což naštěstí tento skvělý vozík výborně dokáže, aby jeden ze strážců mohl běžet po boku mého vozu; kromě toho jsem musel jet i s otevřenými dveřmi, protože druhý strážce stál po celý čas na prahu a jako ostříž vyhlížel případného útočníka mezi chodci na chodníku! A samozřejmě, opět se na scéně objevil již známý radiovůz, ve kterém se mi dostalo nejen řady nelaskavých slov ze strany policistů, ale též i pokuty za nesprávnou jízdu…
Naopak, díky mým strážcům, se mi podařilo konečně upoutat na sebe pozornost jisté sousedky, která mne do té doby přehlížela, jako širé lány! Ale když jsem si jednou vyrazil na procházku se psem a svou ochrankou, všiml jsem si, že jednomu z nich strčila do ruky lístek, adresovaný mně. Strážce, po důkladné manuální a vizuální analýze, i po bedlivém prozkoumání přístrojem pro detekci min, mi ho předal a já jsem se dozvěděl, že zmíněná sousedka mne očekává - pochopitelně bez ochranky! - dnes večer ve svém skromném 3+1 na druhé straně našeho sídliště…
Byl jsem štěstím, samozřejmě, bez sebe, ale to jsem ještě netušil, že to je vlastně začátek všech mých následujících problémů. Ženě jsem ze samozřejmých důvodů nic neřekl o sousedčině nabídce, protože jsem ji nechtěl zatěžovat svými osobními problémy, ale bylo třeba ještě vyřešit otázku, jak se zbavit mých strážců, kterým jsem si zaplatil na celý týden předem!?
Prosím vás, lidi, věřte mi! Ztratit se profesionálním tělesným strážcům to je opravdové umění. Ale povedlo se mi to! I když jen nakrátko a po objetí čtyřech sousedních okresů dvaadvaceti taxíky, v převlecích - námořníka, makléře na burze, potápěče, hasiče, a jiných. Nakonec, unavený, finančně zruinovaný, ale šťastný, ocitl jsem se v milé náruči přítulné sousedky… Žel, ve chvíli, kdy jsme mířili směrem k ložnici, má ochranka vyrazila dveře, ničíc tak nejen panty a zárubně, ale též i celou tuto romantickou situaci. Divíte se, že jsem oba tyto chlapíky bez diskuze okamžitě vyhodil z práce?! Já ne!
Ale stejně mne napadá - kdyby si každý z nás, pracujících, pořídil alespoň jednoho svého osobního strážce, problém nezaměstnanosti stal by se ihned bezpředmětným, no ne!? A nadto bychom se stali jednou z nejbezpečnějších zemí na světě…!!!

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-POZOR! PES

22. června 2017 v 10:29 | JARDA LIŠKA
PŔEKVAPENÍ

JDU navštívit známého. Dojdu k jeho domu a, když zjistím, že není zamčeno, projdu brankou a kráčím si to k domu.
Na mou duši, ujdu tak asi deset metrů, když tu se najednou ozve krátké zakviknutí a nic... V tu chvíli vyběhne zpoza rohu vyběhne pán domu a hlasitě lamentuje, pokouší se o to,co by se dalo nazvat jako "lomení rukama..."
"Ach, bože." lamentuje. "Co to, děláte? Ćlověče, tento týden už je to třetí pes! Jste snad slepý nebo co?"
Pokrčím rameny "...já ale nevím o co ...!?"
"Jen se podívejte!" Dívám se kam ukazuje a hle, leží tam bezvládné tělíčko psa...takového malého plemene. Viditelně je po něm...
Jak mě ujistí jeho pán, jsem další pachatel...likvidátor psíků.
"A přitom tamhle na plotě visí výstraha!! STOJÍ TAM PŔECE -
POZOR PES!!!!!!

ORDINACE V RÝŽOVÉ ZAHRADĚ-DRAMA

20. června 2017 v 10:25 | JARDA LIŠKA

ANTICKÉ DRAMA
JDOU BOK PO BOKU dva filozofové a probírají kolem dokola všemožné věci mezi nebem a zemí, jdou a jdou, co noha nohu mine, čas plyne do nenávratna, když tu starší z mudrců zvolní krok a jen tak mezi řečí, prohodí: "příteli, dovolte, abych vám ukázal cosi tajemného....."
"CO TO MÁ BÝT? CO JSTE MI CHTÉL VLASTNÉ UKÁZAT?"
" ZAJÍMÁ SE
PRVNÍ MUDRC, A LOUDAVÝM KROKEK VYKROČIL VPŘED...
"CO to má být?"vydechl moudře druhý z nich, "INU, PRÁVÉ JSTE DO TOHO ŚLÁPL, PŔÍTELI... JAK ŔÍKÁ KLASIK.....ECCE HOVNO ..? TO JSEM VÁM CHTĚL UKÁZAT...!!"

KOMU ZVONÍ VANA-ACH TA LÁSKA!

19. června 2017 v 10:22 | JARDA LIŠKA
ROMEO A JULIE

BYLA TO OHROMNÁ LÁSKA. ON se menoval ROMEO A ONA ZASE, JAK JISTĚ SAMI TUŠÍTE, JULIE.
JAK SE VLASTNĚ SEZNÁMILI, to nikdo s určitostí neví. BERME TO jako danou věc.
Ale jedno je jisté: potom láska v podobě AMOROVÝCH šípů propukla úplně jako vlna TSUNAMI, a ti dva
najednou bez sebe nevydrželi ani chvíli.
Nepomohly ani do
mluvy, ba ani výhružky. To všechno na ty dva působilo přesně naopak!
Marné bylo jejich zavírání doma, marné bylo zavírání pod zámek, neúčelové se ukázalo dokonce i přivazování, milenci se vždy nějakým způsobem dostali ven a ihned byli zase u sebe v objetí...
MARNÉ bylo nažení obou rodin ty dva zamilované od sebe oddělit, holt, jak se ukázalo, láska odolávala
všem nástrahám i protivenstvím.
No málem to skončilo jako ve Veroně...až tu zoufalí pěstouni věc rozřešili - PRODALI nešťastně zamilovanou Julii do sousední vsi...Ano, prodali, neboť, vězte, že Julie byla koza a Romeo obecní kozel....

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY -GANGSTERSKÁ

17. června 2017 v 10:09 | JARDA LIŠKA
GANGSTERSKÁ

BABIČKA KROPÁČKOVÁ jistho dne byla navštívit sestru, přebývají tohoto času ve Svinově. Poseděly, popiley stopičku něčeho osřejšího /vaječný likér/, a též sluply každá kus bábovky a v , protože se dlouho dlouhp neviděly, tož mlely jedna přes druhou a vůbec nedbaly na to jak plyne čas.
Nakonc i jin došlo a to ve chvíli když letité kukačky na zdi s vypětím všech sil pětkrát vyloudily neurčité zachrchlání,
že je na čase rozloučit se.
Stařenka bez problémů našla autobusové nádraží, horší bylo najít zastávku, na které bylo třeba nastoupit.
A fakt, že si doma před cestou zapooměla brýle, ji situaci zrovna neulehčoval...........
A jak se tam tak motala od zastávky k zastávce, padl ji do oka nápis FRÝ-DEK. Spokojeně koupilla jízdenku až na konečnou - jak ji poradila sestra,pohodlně se usadila a jak tak utobus drncal, a protože byla krapet z toho všeho utrmácena, pomaloučku polehoučku usnula.
Cesta utíkala v pohodě, když tu náhle přistoupit úředne vypadající dobře rostly muž a tento po čase dospěl ke stařence Kropáčkové, s níž zlehka zatřásl. Chvíi to trvalo, než ji probral, a když ji přivedl k životu a nato po ni chtěl její jízdenku.
Babička zprvu jeho nehorázy požadavek naštval.
"Co si to, člověče dovolujete?!!" obořila se stařenka. "kupte si jízdenku svoji......!! nebo si snad myslíte, že jsme v Chicagu? anebo jste nějaký gangster?""
Muž polkl a pak se představil jako revizo. Babička se uklidnila a ukázala mu svou jízdenku. Revizor si prohédl jízdenku..."A kampak vlastně jedete, paní?" optal se.
"No přece do Frýdku, "pravila stařenka. "Jak máte napsáno vepředu na autobuse.""
Revizor se zarazil a pak se rozesmál, "to není Frýdek, ale Fridex-to se lije do chladiče!"
Takže se trochu povozila po severní Moravě, utratila hafo peněz za jízdenky a příště? Příště si už radši vezme
BRÝLE.......









ORDINACE V RÝŽOVÉ ZAHRADĚ-SAJENS FIKŠN..........

14. června 2017 v 20:05 | JARDA LIŠKA
ˇŠÉF si nás všechny svolal do zasedačky a kdyź jsme se usadili, začal schúzi u něj absolutně neznámým oslovením: "Važení kolegové a kolegyně, přátellé, dovolte mi, abych vás uvítal na naší schúzce."
Nato se odmlčel a pak pokračoval:" Dovolte mi, abych vás seznámil se situací v našem odboru....Já vím a určitě i víte, že jsem se ne vždy jsem se choval k některým z vás dosti neprofesioálně, měl jsem a ještě mám, svoje přívržence, kterým jsem všem šel na ruku, měřil jsem různým metrem, ohodnocení , co se týče prémií, taky jsem jim dával vyšší, a u svých neoblížených, jak bych tak řekl. jsem dával jen minimální částky."
Šéf se na chvíli odmlčel.
"Vím, že některé kolegyně, hned po začátku pracovní doby vedou téměř půl hodinový hovor se svými dětmi, aby jim udělily rady - co si májí obléci do školy. co si dát ke snídani - a tak podobně. Já jsem jim to toleroval, protože jsem to považoval za pečlivou starostlivou matku..."
A PAK ŚÉF POKRAČOVAL ještě hodnou chvíli a jeho monolog zakončil tím, že nás podřízené požádal o to, abychom ho odvolali z funkce..."
Trochu jsem se zamyslel a pak jsem si povzdechl. Odložil jsem knihu.........
Škola, že to byla tak krátká tahleta SCI-FI povídka

nekonečný seriál UDICE-DISKRIMINACE

13. června 2017 v 11:46 | JARDA LIŠKA
DISKRIMINACE

NĚCO VÁM TEDY, VÁŽENÍ, ŘEKNU A POSLOUCHEJTE , PROSÍM, POZORNĚ. ANO...TAKY JSEM BYL "U TOHO" TÉŽ JSEM ŘINČEL KLÍČI, A TAKY JSEM VOLAL "UŽ JE TO TADY... A TAKY JE TO TADY...
PŘIŠLA EKONOMICKÁ REFORMA I NOVÉ POŘÁDKY...
DEN SE SEŠEL A JÁ PŘIŠEL O MÍSTO.. NE, NESTĚŽUJI SI...CHÁPU, ŽE S PODNIKEM, KTERÝ MÁ NA ČTYŘI STOVKY ZAMĚSTNANCŮ NENÍ NĚCO V NEPOŘÁDKU, ALE...ŽE NENÍ NĚCO V POŘÁDKU, ALE .....PROSTĚ JSEM NEZAMĚSTNANÝ......
JDU SI TAKHLE PO MĚSTĚ A TAM BYLA NĚJAKÁ KOTELNA ČI CO, PROSTĚ JSEM VSTOUPL A MĚL JSEM NÁHLE POCIT JAKO BY MĚ NĚKDO PRAŠTIT DO HLAVY....UDĚLALY SE MI MŽITKY PŘED OČIMA A VŠIML JSEM SI, ŽE MI NAPĚNILA KREV!!!
NO A PO CHVÍLI JSEM SI VŠIML OZNÁMENÍ "NEZAMĚSTANÝM VSTUP ZAKÁZÁKÁN!!!
VÝSMĚCH, JESTLI JSTE SI VŠIMLI, DISKRIMINACE...........CO JE DOST TO JE MOC! JEN SE PTÁM, KDO MÁ PROTI NÁM NEZAMĚSTNMÝM NĚJAKÉ VÝHRADY..!!!!!!!!!!!?