Květen 2017

NEKONEČNÝ SERIÁL-UDICE-ACH, TA LÁSKA...

4. května 2017 v 7:16 | JARDA LIŠKA
ROMEO A JULIE

BYLA TO OHROMNÁ LÁSKA. ON se jmenoval ROMEO A ONA ZASE, JAK JISTĚ SAMI TUŠÍTE, JULIE.
JAK SE VLASTNĚ SEZNÁMILI, to nikdo s určitostí neví. BERME TO jako danou věc.
Ale jedno je jisté: potom láska v podobě AMOROVÝCH šípů propukla úplně jako vlna TSUNAMI, a ti dva
najednou bez sebe nevydrželi ani chvíli.
Nepomohly ani domluvy, ba ani výhružky. To všechno na ty dva působilo přesně naopak!
Marné bylo jejich zavírání doma, marné bylo zavírání pod zámek, neúčelové se ukázalo dokonce i přivazování, milenci se vždy nějakým způsobem dostali ven a ihned byli zase u sebe v objetí...
MARNÉ bylo nažení obou rodin ty dva zamilované od sebe oddělit, holt, jak se ukázalo, láska odolávala všem nástrahám i protivenstvím.
No málem to skončilo jako ve Veroně...až tu zoufalí pěstouni věc rozřešili - PRODALI nešťastně zamilovanou Julii do sousední vsi...Ano, prodali, neboť, vězte, že Julie byla koza a Romeo obecní kozel.....!

NEKONEČNÝ SERIÁL-UDICE-SKUPINA

2. května 2017 v 18:12 | JARDA LIŠKA
Svého času, v dobách ne sice zas tak dávných, ale přece jen (snad) za trošku jiných poměrů, se můj přítel Hugo, poměrně hodně zabýval muzikou. Víte, tento dobrý hoch, doprovázen svou kytarou, zpívá totiž strašně rád. Tedy, aby bylo naprosto jasno - zpívá sice strašně, ale hrozně rád…
Hlasivky tohoto zoufalce vydávají zvuky, silně připomínající cirkulárku, když se při maximálním výkonu pustí do zvláště sukovitého dřeva. Ti, kdo něco podobného (teď ale mluvím pro změnu o té cirkulárce, i když, ono to vlastně vyjde prakticky nastejno, takže…) někdy, byť jen jedinkrát v životě zaslechli, něco takového si pamatují po dlouhý čas. Na takovéto věci se prostě jen tak lehce nezapomíná, přátelé!
Nuže dobrá. Ale abychom neodbíhali, vraťme se zpátky k hudbě milnému Hugovi. Takže tedy, jak již bylo řečeno, jeho hlas, a teď si dovolím parafrázovat klasika: hlas cirkulárky podoba…! A víte, lidi, co je na věci ještě mnohem horší?! Nevíte, samozřejmě! Tak já vám to tedy povím - totiž věc se má tak, že tuto, již tak dost silnou iluzi, již zmíněné pily, hra na kytaru v přítelově provedení, ještě více umocňuje! Ale škoda slov! Cosi takového se prostě nedá slovy vypovědět, ale musí se na vlastní uši slyšet!
Na tom by jistě, až na zpřetrhané bubínky (ušní) a nervy nadranc nebylo zas až tak nic špatného, což?! Jenže považte, že Hugo se jistý čas zaobíral myšlenkou, že by dokonce založil svou vlastní kapelu, a to už je, jak sami jistě uznáte, velice na pováženou! A představte si, že měl už pro toto hudební těleso dokonce vymyšlen i název - PLYN… Bohu(žel, nebo - dík?!) od svého úmyslu byl však nucen nakonec přece jen upustit. Na kompetentních místech - a že jsme jich měli ve výše již zmíněných dobách požehnaně, že, tak tam mu, Hugovi, totiž tito kompetentní orgánové vysvětlili, že název skupiny není zrovna nejšťastnější, což mu taky hned na mís tě doložili i názorným příkladem. Posuďte sami: zkuste se vžít do následující situace (argumentovali oni Kompetentní), že kdosi třeba v kanceláři jistého dne silně unaveným hlasem prohlásí: "Tedy, řeknu vám, lidi, mě už to tady ale vůbec nebaví - jsem z toho všeho už jakýsi utahaný…! Už prostě nemůžu! Ale víte, co udělám?! Jen co přijdu domů, vypnu telefon, udělám si přítmí, zalehnu a pak už nebudu dělat vůbec nic, jen… pustím si PLYN…!!!"
Svého času, v dobách ne sice zas tak dávných, ale přece jen (snad) za trošku jiných poměrů, se můj přítel Hugo, poměrně hodně zabýval muzikou. Víte, tento dobrý hoch, doprovázen svou kytarou, zpívá totiž strašně rád. Tedy, aby bylo naprosto jasno - zpívá sice strašně, ale hrozně rád…
Hlasivky tohoto zoufalce vydávají zvuky, silně připomínající cirkulárku, když se při maximálním výkonu pustí do zvláště sukovitého dřeva. Ti, kdo něco podobného (teď ale mluvím pro změnu o té cirkulárce, i když, ono to vlastně vyjde prakticky nastejno, takže…) někdy, byť jen jedinkrát v životě zaslechli, něco takového si pamatují po dlouhý čas. Na takovéto věci se prostě jen tak lehce nezapomíná, přátelé!
Nuže dobrá. Ale abychom neodbíhali, vraťme se zpátky k hudbě milnému Hugovi. Takže tedy, jak již bylo řečeno, jeho hlas, a teď si dovolím parafrázovat klasika: hlas cirkulárky podoba…! A víte, lidi, co je na věci ještě mnohem horší?! Nevíte, samozřejmě! Tak já vám to tedy povím - totiž věc se má tak, že tuto, již tak dost silnou iluzi, již zmíněné pily, hra na kytaru v přítelově provedení, ještě více umocňuje! Ale škoda slov! Cosi takového se prostě nedá slovy vypovědět, ale musí se na vlastní uši slyšet!
Na tom by jistě, až na zpřetrhané bubínky (ušní) a nervy nadranc nebylo zas až tak nic špatného, což?! Jenže považte, že Hugo se jistý čas zaobíral myšlenkou, že by dokonce založil svou vlastní kapelu, a to už je, jak sami jistě uznáte, velice na pováženou! A představte si, že měl už pro toto hudební těleso dokonce vymyšlen i název - PLYN… Bohu(žel, nebo - dík?!) od svého úmyslu byl však nucen nakonec přece jen upustit. Na kompetentních místech - a že jsme jich měli ve výše již zmíněných dobách požehnaně, že, tak tam mu, Hugovi, totiž tito kompetentní orgánové vysvětlili, že název skupiny není zrovna nejšťastnější, což mu taky hned na mís tě doložili i názorným příkladem. Posuďte sami: zkuste se vžít do následující situace (argumentovali oni Kompetentní), že kdosi třeba v kanceláři jistého dne silně unaveným hlasem prohlásí: "Tedy, řeknu vám, lidi, mě už to tady ale vůbec nebaví - jsem z toho všeho už jakýsi utahaný…! Už prostě nemůžu! Ale víte, co udělám?! Jen co přijdu domů, vypnu telefon, udělám si přítmí, zalehnu a pak už nebudu dělat vůbec nic, jen… pustím si PLYN…!!!"
…Sami jistě uznáte, že to prostě nejde. Takovými, či podobnými slovy zakončily tehdy svou řeč kompetentní orgány.
A tak se stalo, že Hugo, silně pobouřen hrubým nepochopením ze strany těchto orgánů, nejdříve silně zahořkl a pak se jednou a provždy rozhodl, že už nikdy žádnou skupiny nezaloží… Čímž, jak všude rozhlašoval, tyto hudební ignoranty řádně vytrestá…??!
Nakonec se rozhodl, že nadále bude hrát jen a jen pro potěšení (?!) své a svých přátel…
Závěrem bych chtěl říct už jen tolik, že my, kdo máme ono pochybné štěstí mezi jeho přátele se řadit, ještě dnes těm tak zvaným kompetentním orgánům z let (ne)dávno minulých, kteří svým rozhodnutím nejen zmařili - jistě - slibnou Hugovu kariéru a (což je v našich očích mnohem horší) dohnali ho k tomuto zoufalému kroku, upřímně nadáváme, kudy chodíme - hlavně a nejvíce po každém z Hugových četných hudebních výlevů…!
A jen pevně doufáme, že teď snad, za nových poměrů, by mohl přítel své rozhodnutí zverifikovat a vše by se ještě mohlo obrátit k dobrému.

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-KDO POMůŽE?

1. května 2017 v 12:51 | JARDA LIŠKA
KDO POMÚŹE?
Sešlo se nás na poradě, svolané vedením, opravdu hodně. Řadoví pracovníci i manažéři. Na úvod k nám šéf vedl asi půl hodiny moudrou řeč na téma, řekl bych něco ve stylu...Ema má mámu, máma má maso...a tak podobně, navíc doplněnou o úvahu, řekněme: nebude-li pršet, nezmoknem....! přičemž nedjajímavější ovšem byla skutečnost, že ani jedna řeč nijak nesouvisela s tématem, kvůli němuž jsme se sem sešli.
Nato se otevřela diskuse na úrovni - návrh střídal protinávrh...přičemž samotný návrh byl-řekněme- velmi rozpačitý! A to naše porada trvala celé odpoledne...A to jsme sem přišli řešit vskutku atraktivní a nanejvýš aktuální otázku, týkající se efektivnější, účelné a optimálnější využítí pracovní doby........JAK říkám, nenašli jsme vůbec, ale vůbec nic.
Neporadí nám NÉKDO..........!