NEKONEČNÝ SERIÁL - UDICE - ŠACHY

12. března 2017 v 10:19 | JARDA LIŠKA

Jak jsem hrál šachy

Především z důvodu mladické nerozvážnosti, neboť mé dosavadní úspěchy, v této královské hře byly více než sporé, rozhodl jsem se přihlásit se na bleskový turnaj v šachu.
Turnaj se hrál systémem "každý s každým" a ještě navíc dvakrát po pět minut, což mi bylo vcelku jedno, ale ono je to prý v dané sportovní disciplíně, jak mi kdosi, už nevím kdo, vysvětlil, docela běžné.
Hned první partií jsem na sebe dosti výrazně upozornil. Ne však tím, že jsem hrál proti favoritovi, jehož výkonnost převyšovala tu mou tak, řekněme, nejméně o čtyři třídy, ale spíše tím, že jsem tohoto borce celkem snadno porazil…!

Teď bych měl asi vyzradit, že jsem měl bílé figurky, což mělaZahájil jsem - jak mi někdo pak vyzradil, poněkud neobvykle! - tahem pěšce na pole "a3". Učinil jsem tak především proto, že jsem byl rozhodnut vnést do hry pořádek a vzít to hezky podle abecedy. Vše, to tvrdím, má mít svůj systém!

Nevím, vážení, sice proč, ale můj ostřílený soupeř, znalý všech her podle teorie zahájení, až snad po dvacátý tah, se po mém zahájení s chutí rozesmál! Tohle tedy - prý - v teorii zahájení není… A smál se vám dál, až se nakonec za břicho popadal a já jsem měl vážně jednu chvíli dosti vážné obavy, aby se náhodou nepraštil hlavou do stolu a neublížil si… Jenomže on se, na mou duši, pořád jen smál a smál…
Najednou se však ale zarazil a začal intenzívně přemýšlet.
Mozkové závity mu viditelně pracovaly na plné obrátky, jak hledal mezi všemi těmi známými i méně používanými teoriemi zahájení a přitom mne pořád podezřívavě sledoval zpod přivřených víček.
Tušil zradu…
Ale to jsem se už pro změnu začal v duchu usmívat i já a se zalíbením jsem pozoroval ručičku šachových hodin, jak pomalu, ale naprosto bezpečně a nenávratně ukrajuje z jeho pětiminutového intervalu.
Ve chvíli, kdy můj soupeř konečně dospěl k závěru, že ho nikterak svým tahem neohrožuji, a než zvolil správnou odpověď, scházelo mu do pěti minut něco málo přes šedesát sekund! Konečně pochopil svůj hrozný omyl a začal intenzívně hrát. Žel, pozdě…! Dříve totiž, než se mohl rozehrát, prohrál na čas!

A tak se stalo, že jsem díky své totální neznalosti šachové ho umění, porazil mistra
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lijana17 lijana17 | E-mail | 13. března 2017 v 8:31 | Reagovat

kdo by to byl řekl... :-)

2 tonda1954 tonda1954 | E-mail | 13. března 2017 v 9:25 | Reagovat

tak už to někdy chodí... :-?

3 PEDEEF1234 PEDEEF1234 | E-mail | 13. března 2017 v 19:45 | Reagovat

zajímavé..........

4 A22LIJAWEC35 A22LIJAWEC35 | E-mail | 14. března 2017 v 11:58 | Reagovat

nevěřil bych, ale.... :-D

5 jana1749 jana1749 | E-mail | 15. března 2017 v 6:38 | Reagovat

a zak tu žijem...

6 draque draque | E-mail | 16. března 2017 v 10:44 | Reagovat

divné, co ? :-(

7 lijana17 lijana17 | E-mail | 17. března 2017 v 10:24 | Reagovat

a tak si tu žijem :-(

8 PetrW PetrW | E-mail | 19. března 2017 v 14:37 | Reagovat

kdo umí... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama