Říjen 2016

KOMU ZVONÍ VANA-POMÁHAT A......

4. října 2016 v 20:33 | JARDA LIŠKA

POMÁHAT A CHRÁNIT

K DALŠÍ šokující odsouzení hodné události došlo v objektu policejní školy na jihu MORAVY. Tentokrát se terčem útoku neurvalců nestaly zbraně, ale řídící centrum Objektu ochrany, kde tentokrát sebrali, mezi jiným, mmechanické ořezávátko tužek, tři razítkovací podušky a jednu rychlo varnou konvici. Navíc tito nezvaní hosté si odnesli s sebou kompletní výstroj a výzbroj služebu konajícího dozorčího důstojníka, s jeho hodinkami. botami, brýlemi a...samotného dozorčího...!
Loupež byla odhalena až po několika dnech, a to především a to především díky tomu, že se spolu s dozorčím taky i jeho služební pes a to díky tomutu špičkově vycvičeného vlčáka, který přivedl příslušníka nazpátek k domovského útvaru...v rekordním čase 37 HODIN 49 MINUT....!!!
Postižený důstojník prohlásil, že naprosto nechápe, jak jen mohli ti drzí gangsteři ukrást jeho kompletní uniformu, zvláště, když ji měl na sobě, navíc předpisově zajištěné opaskem....?!!
Jak přítomné novináře informoval tiskový mluvčí 352 člennéhé vyšetřvací komice, která ihned začala s vyšetřováním, po pachatelích tohoto nehorázného činu - novináři budou průběžně informováni...

INU UVIDÍME, že....


























OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-PLYN

3. října 2016 v 19:07 | JARDA LIŠKA
Jak (ne)založit skupinu


Svého času, v dobách ne sice zas tak dávných, ale přece jen (snad) za trošku jiných poměrů, se můj přítel Hugo, poměrně hodně zabýval muzikou. Víte, tento dobrý hoch, doprovázen svou kytarou, zpívá totiž strašně rád. Tedy, aby bylo naprosto jasno - zpívá sice strašně, ale hrozně rád...
Hlasivky tohoto zoufalce vydávají zvuky, silně připomínající cirkulárku, když se při maximálním výkonu pustí do zvláště sukovitého dřeva. Ti, kdo něco podobného (teď ale mluvím pro změnu o té cirkulárce, i když, ono to vlastně vyjde prakticky na stejno, takže...) někdy, byť jen jedinkrát v životě zaslechli, něco takového si pamatují po dlouhý čas. Na takovéto věci se prostě jen tak lehce nezapomíná, přátelé!
Nuže dobrá. Ale abychom neodbíhali, vraťme se zpátky k hudbě milnému Hugovi. Takže tedy, jak již bylo řečeno, jeho hlas, a teď si dovolím parafrázovat klasika: hlas cirkulárky podoba...! A víte, lidi, co je na věci ještě mnohem horší?! Nevíte, samozřejmě! Tak já vám to tedy povím - totiž věc se má tak, že tuto, již tak dost silnou iluzi, již zmíněné pily, hra na kytaru v přítelově provedí, ještě více umocňuje! Ale škoda slov! Cosi takového se prostě nedá slovy vypovědět, ale musí se na vlastní uši slyšet!
Na tom by jistě, až na zpřetrhané budínky (ušní) a nervy nadranc nebylo zas až tak nic špatného, což?! Jenže považte, že Hugo se jistý čas zaobíral myšlenkou, že by dokonce založil svou vlastní kapelu, a to už je, jak sami jistě uznáte, velice na pováženou! A představte si, že měl už pro toto hudební těleso dokonce vymyšlen i název - PLYN...
Bohu(žel, nebo - dík?!) od svého úmyslu byl však nucen nakonec přece jen upustit. Na kompetentních místech - a že jsme jich měli ve výše již zmíněných dobách požehnaně, že, tak tam mu, Hugovi, totiž tito kompetentní orgánové vysvětlili, že název skupiny není zrovna nejšťastnější, což mu taky hned na místě doložili i názorným příkladem.
Posuďte sami: zkuste se vžít do následující situace (argumentovali oni Kompetentní), že kdosi třeba v kanceláři jistého dne silně unaveným hlasem prohlásí:
"Tedy, řeknu vám, lidi, mě už to tady ale vůbec nebaví - jsem z toho všeho už jakýsi utahaný...! Už prostě nemůžu! Ale víte, co udělám?! Jen co přijdu domů, vypnu telefon, udělám si přítmí, zalehnu a pak už nebudu dělat vůbec nic, jen... pustím si PLYN...!!!"
...Sami jistě uznáte, že to prostě nejde. Takovými, či podobnými slovy zakončily tehdy svou řeč kompetentní orgány.
A tak se stalo, že Hugo, silně pobouřen hrubým nepochopením ze strany těchto orgánů, nejdříve silně zahořkl a pak se jednou a provždy rozhodl, že už nikdy žádnou skupiny nezaloží... Čímž, jak všude rozhlašoval, tyto hudební ignoranty řádně vytrestá...??! Nakonec se rozhodl, že nadále bude hrát jen a jen pro potěšení (?!) své a svých přátel...
Závěrem bych chtěl říct už jen tolik, že my, kdo máme ono pochybné štěstí mezi jeho přátele se řadit, ještě dnes těm takzvaným kompetentním orgánům z let (ne)dávno minulých, kteří svým rozhodnutím nejen zmařili - jistě - slibnou Hugovu kariéru a (což je v našich očích mnohem horší) dohnali ho k tomuto zoufalému kroku, upřímně nadáváme, kudy chodíme - hlavně a nejvíce po každém z Hugových četných hudebních výlevů...!
A jen pevně doufáme, že teď snad, za nových poměrů, by mohl přítel své rozhodnutí zverifikovat a vše by se ještě mohlo obrátit k dobrému.


KOMU ZVONÍ VANA-KRTEK

2. října 2016 v 8:23 | JARDA LIŠKA

Marná bitva

Nevím už vlastně kdy jsem zjistil, že mou zahrádku poctil svou přítomností krtek. Zpočátku jsem se tvářil jako že nic, ale když jsem podle intenzity, s jakou ničil plody mé práce na záhonech, zjistil, že se jedná o nějakého stachanovce, rozhodl jsem se něco s tím podniknout.
Jeden zkušený zahrádkář mi poradil, abych dříve, než začnu cokoli podnikat, v klidu usedl a zamyslel se nad tím, čemu vlastně dávám přednost, zda-li flóře nebo fauně… Pokud se prý rozhodnu, že straním fauně, pak ať si, spánembohem, krtek dělá, co hrdlo ráčí…
Jsem-li však na straně flóry, nezbývá mi, než vyhlásit mu válku…!
Teď pozor! Tento akt se dělá tak, že se na kus papíru napíše prohlášení, v němž krtka rezolutně vykážete mimo teritorium vaší zahrádky, jinak…!!! a postavíte ho co nejblíže některého z krtinců. Podle Haagských konvencí vám musí krtek nejpozději do 14 dní na tuto vaši nótu odpovědět.
Jistěže se najdou tací, kdo teď namítnou, že krtek je slepý, že ano?! Ano, přátelé, vědecky je sice dokázáno, že krtek slepý je, ale věda nic nehovoří o tom, že by krtci neuměli číst, že…? A já, prosím, vědě plně důvěřuji…
Když se nedočkáte krtkovy odpovědi ani po 14 dnech, začíná regulární válka mezi krtkem a člověkem. Těžká, přetěžká válka!
Tedy, hlavně pro člověka, neboť z ní jen málokdy vychází jako vítěz…
Známý mi uvedl několik názorných příkladů - jeden ze zahrádkářů se natáhl jednoduše napříč přes záhony a svým vlastním tělem se snažil zabránit tomu, aby zde krtek mohl rýt. Skončilo to, samozřejmě, nachlazením a zahrádkář skončil v nemocnici se zápalem plic!
Jiný zase do všech děr nalil jakýsi jed, žel, tentokrát ve špitále skončili i všichni jeho rodinní příslušníci, které otrávil pomocí mrkve, kedluben a ostatní zeleniny, které do sebe vstřebaly aplikovaný jed…!
Další zoufalec se rozhodl pro takzvanou totální válku a jednoduše celou zahrádku zalil betonem. Šlo sice o jakési pochybné vítězství člověka nad podlou přírodou, žel, "vítěz" se netěšil dlouho, neboť záhy dostal vysokou pokutu: kompetentní orgány kvalifikovaly jeho čin jako budování základů pro nějakou stavbu, na níž neměl, samozřejmě, potřebné povolení. Zdrcený zahradník si koupil silný provaz a podařilo se ho odříznout vskutku v hodině dvanácté…
Známý mi chtěl uvést ještě i jiné příklady, ale rázně jsem ho zarazil. Mám holt slabé nervy, no.
Vydal jsem se na úřad podat si žádost o stavební povolení, nicméně cestou jsem se zastavil v jednom krámku, abych si tady koupil silné lano.
Jeden nikdy neví, že…

KOMUU ZVONÍ VANA-UTRPENÍ,,,

1. října 2016 v 8:21 | JARDA LIŠKA
Utrpení výzkumného pracovníka

" ... ano, pánové, s láskou je kříž," pravil pán, který si v restauraci přisedl k našemu stolu. "I já jsem bývýval šťasten, ale jen do chvíle, kdy jsem se zamiloval a svou dívku jsem hodlal nějakým taktním způsobem připravit na to, že mne - jako výzkumného pracovníka, který má fofry při dokončování dílčího výzkumného úkolu - nebude nějakou dobu tak často vídat, jako dosud. Což jsem taky učinil slovy:
"Víš, Jituško, já jsem z ústavu a asi nějakou dobu budu teď mít potíže, abych se odtud dostal..." pán teskně pokýval hlavou.
"No," pokračoval dále. "Zatvářila se tak nějak krapet nejistě a vylekaně, tak jsem ji honem ukonejšoval:
"Ujišťuji tě, že i kdybych měl z ústavu utíkat oknem - já vím, kde jsou povolené mříže! - abych tě mohl vidět, tak to udělám rád. A vždycky si to už nějak před doktorem zodpovím... myslel jsem šéfa, pánové!" dodal ustaraný pán.
"Dál jsem se ale, pánové, nedostal, protože dívčina se začala chovat nějak divně. Na něco se pak vymluvila, jako že musí honem něco zařídit - a už jsem ji víckrát neviděl..." mluvčí pokrčil zamyšleně rameny.

"Ani vlastně nevím, co se ji tehdy stalo. Ale je to snad takhle i lepší, že to tak dopadlo, jak to dopadlo. Asi by to stejně nemělo cenu - když neměla pochopení pro mou práci..."