Srpen 2016

KOMU ZVONÍ VANA-DIETA

30. srpna 2016 v 9:54 | JARDA LIŠKA
PRÁVĚ JSEM DOJÍDAL TŘETÍ KLOBÁSU a řešil téměř hamletovskou otázku, vzít či nevzít si chleba se škvarkama či si ho vzít se salámem, když tu se rozletěly dveře do kuchyně a v nich objevila má žena...!
"Ach, můj bože," zaječela. "Koho jsem si to vzala: Má to dvacet kilo nadváhy a sotva ho člověk nehlídá, hned je u ledničky a sežere, na co přijde...!!! TY jsi už zapomněl, co ti říkal doktor? " naklonila se a nahlédla do ledničky.
"No jo," zasyčela a zakoulela zuřivě očima. "To jsem si mohla myslet-klobásky jsou fuč!"
"Moment, Žofko," bráním se. "Ty na mě vytahuješ samé diety, ve dne v noci mi cituješ docenta DOLEČKA, a přitom........"
Její oči na mne vyslaly pár blesků: ",,,,,,NO, co zas?
"A přitom", rozvíjím myšlenku, "abys věděla, už i v televizi změnili názor!" tahám trumfy z rukávu.
"Co to blábolíš, prosím tebe?"
VZAL JSEM DO RUKY programový časopis naší televize, otevřel jsem ho a nalistoval patřičnou stránku a ukázal jsem jej źeně. "....No, zrovna dneska, abys vědělave 20.00 HODIN...čti sama!Vidíš to, jo? Dávají program "DOSTAVENÍČKO V LEDNICI...."
A vydal jsem se do špajzu namazat si chléb se škvarkami




Počet komentářů: 4

KOMU ZVONÍ VANA II. ČÁST-ZUBY

28. srpna 2016 v 9:58 | JARDA LIŠKA.
...OPÉT ZAŠUSTILY LISTY JIŽ ZNÁMÉHO DIAŔE A JÁ jsem si všiml data - 21. ledna. Snažil jsem se protestovat, že je to dlouho, ale vůbec to nemělo smysl.......
Přísahám, by l to nepříjemný měsíc. Zub mě začal pobolívat, ale připouštím, veškerá příkoří jsem snášel statečně, avšak v den před návštěvou střediska, jsem se stal obětí chřipové epidemie...a tak, poslední věcí, kterou jsem ořed ulehnutím na postel, bylo, že jsem se omluvil a přeobjednal telefonicky, a to na konec února...
Smířen s osudem, přečkal jsem další dobu odkladu a když jsem se objevil v čekárně nanovo, řekl jsem si buďto teď anebo nikdy...! a vrhl jsem se do křesla až to zapraštělo a po chvíli mi sestřička,po konzultaci s kartotékou, sdělila, že jaksi postrádá mou kartu a tak jsemm byl pozván na další návštěvu "takže, zase za měsíc...!" pravila ona bytelná sestra a na kartičce se objevil termín prvního jarního dne.
Přišel jsem, bez problémů usedl do křesla a jako vesnách jsem sledoval lékařku, kterak mě ošetřovala...
"HOTOVO!" PROHLÁSILA doktorka a všichni jsme si oddechli.
Co však čert nechtěl, týden potom se z mých úst ozvalo slabé křupnutí a plomba byla ...tatam.
Tak jsem se vydal zpátky na středisko za sympatickou lékařkou, které jsem se svěřil se svými problémy. Paní doktorka mě se zájmem vyslechla, politovala a pak mě ujistila, že bohužel budu muset přijít tak za měsíc, protože tady není ona robustní sestra, která se doma věnuje svému churavému dítku......
Nuže, teď jsem konečně pochopil, proč nás matka PŘÍRODA vybavila dvatřiceti zuby!

Počet komentářů: 7

ORDINACE V RÝŽOVÉ ZAHRADĚ-ZUBY

26. srpna 2016 v 11:02 | JAROMÍR LIŠKA
TRAMPOTY SE ZUBEM MOUDROSTI
KOUSL JSEM DO ROHLÍKU tak nešťastně,že se mi odlomila řást zubu moudrosti: vypravil jsem se na nejbližší středisko v bláhové naději, že mi bude brzy pomoženo.......
Robustní sestra, která se objevila ve dveřích, mě hned vyvedla z omylu tím, že všichni lidé v čekárně mají něco se zuby, takže si budu muset nějaký čásek počkat........! Nato se sestřička poradila se svým diářem, a sdělila mi, že za měsíc by to šlo.
Měsíc uplynul,jako voda a já jsem byl na středisku znova. A hle, jaké štěstí... v čekárně jsem byl jen já sám...Zanedlouho se otevřely dveře ordinace a v nich stanula již zmiňovaná sestra, která mě upřímně politovala -a informovala mě, že paní doktorka tady asi tak týden nebute kvůli péče o své malé nemocné dítě!
Poté jsem byl přeobjednán na další týden s ujištěním, že se pak určitě ošetření dočkám...
A TAKY, ANO!
Dostal jsem i pozvání do ordinace, seznámil jsem se i s sympatickou stomatoložkou, která mi prozkoumala všechny zuby co jsem měl s sebou, ale sotva tak učinila, s upřímnou lítostí mi sdělila drsnou pravdu, že bude třeba hkavně plombovat a to že teď půjde jen stěží realizovat, neboť zrovna včera se jim pokazila vrtačka, takže budu muset přijít nanovo........Asi tak za tři týdny!
TEDY v předposlední týden prosince....
Dostavil jsem se s jistým předstihem, aa čekárna opět zela prázdnotou. Jak by taky ne-na dveřích byl umístěn lísteček s informací, který všem zájemců zcela oznamoval, že ordinační hodiny jsou přeloženy na neurčito z důvodu nemoci paní zubařky.......

bude pokračování!
Počet komentářů: 6

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY - NEMĚL PRAVDU

26. srpna 2016 v 9:13 | JAROMÍR LIŠKA
POTKALI JSME SE NA SCHODFECH A HNED jsem si všiml, že něco není v pořádku, a tak jsem se ho zeptal, copak ho trápí? Pokýval hlavou a pak se mne zeptal, sledoval-li jsem předešlého včera film Tažní ptáci?
"Samozřejmě," přkývl jsem, "kdopak by si nechal ujít takový herecký koncert?"
"Takže vám asi neunikl spor mezi dvěma protagonisty -- myslím ten, jak jeden z nich trpěl utkvělou představou, že umí létat a ten druhý mu jeho myšlenku vyvracel tím. že člověk prostě létat neumí, že......!?!"
"A měl samozřejně pravdu..." oponoval mi soused-
"To tedy neměl!!!" prohlásil. "Z vlastní zkušenosti. Člověk pochopitelněě létat může!...Například já sám, jsem nedávno letěl...! A jak daleko - od nás z podniku až na ÚŘAD PRÁCE...

























Přidat komentář

VLAK JEDE KRAJINOU II. ČÁST

23. srpna 2016 v 16:10 | JARDA LIŠKA
...A JAK TAK ALFONS SESTOUPIL DO TOHO NIC , ZJISTIL, ŽE TAM PŘECE JEN COSI JE!!! A ono to COSI docela hezky zurčelo...! On tam byl totiž, což přítele docela NEPOTĚŠILO o to více, neboť byl právě konec ledna.

Hned, když se Alfons ujistil, že tam doopravdy nic není / pomineme-li, onen potůček, skýtající příteli docela ne-příjemnou koupel/ požádal mne již zmíněný Alfons poněkud namrzlým hlasem o pomoc...Sám se totiž nebyl schopen vydrápat se zpátky!
Schůdky se mu totiž zdály být neskutečně vysoko... Přítel vyděšenýma očima protínal tmu před sebou a v duchu se - podle něj - modlil ať se vlak ještě nerozjede. Polohlasně mi pak nadával proč se tak loudám s pomocí! Jenomže, já jsem duchu usilovně přemýšlel, jak mu pomoci. VĚDĚL jsem, že nejlepší by bylo použít provaz, nebo lano, ale kde ho vzít, to bylo to, oč tu běžělo...Dokonce jsem zvažoval eventualitu, že rozřežu zavěsy v kupé a ty pak použiju namísto lana.
I tuto eventualitu jsem nakonec hodil za hlavu, ale vzpomněl jsem si na opasek, kterýžto jsem hodlal použít namísto lana a spustit ho dolů pod schody, strádajícího tam ve tmě....... Což jsem taky bez prodlení provedl... Současně jsem stačil zaregistrovat, že spolu s páskem se mi dolů spouštějí i mé kalhoty, zbavené své opory...!
Příštích nekonečných pár minut jsem strávil tím, že jsem na střídačku popotahoval své kalhoty (bez opasku) a přítele (na opasku!). Což se mi nakonec v hodině dvanácté povedlo zvládnout...
V příhodných chvílích pak příteli nezapomenu připomenout, že jsem mu musel pomoci v bryndě ve chvíli, KDY MU TEKLO DO BOT......!!!





ENDE!














Počet komentářů: 2

NEKONEČNÝ SERIÁL - UDICE-VLAK

22. srpna 2016 v 15:57 | JARDA LIŠKA


VRACELI JSME SE S KAMARÁDEM ALFONSEM Z POLSKA. Když jsme na nádraží uviděli náš vlak, velmi jsme se podivili, proč všichni cestující se derou do předních vagónů, když ty zadní zůstávají naprosto prázdné.
Přešli jsme podivné chování spolucestujících pokrčením rameny a nastoupili jsme do zadnního vagonu. Měli jsme ho sami pro sebe. Kamarád Alfons, jsa v dobrém rozmaru, zanotoval svým skřípajícím hlasem "vlak jede krajinou...". To bylo docela vhodné, neboť, sotva se ozval jeho hlas, otevřely se dveře služebního oddělení, a z nich vyhlédl dost vyděšený polský ajzenboňák a staral se, co se, proboha, děje...? Když se přesvědčil o tom, že se nejedná o cvižný poplach, docela se uklidnil a na revanš nám sdělil sladké tajemství, že si budeme muset přesednout do předních vozů, protože ten náš se bude v příští stanici, spolu s dalšími dvěma vagóny odpojovat....!
Nato železničář zmizel.
Těžko říci kam! Prostě, jak rychle se zjevil, stějně bleskově zase zmizel....
Ale to, ani mne, ani Alfonse, netrápilo. Spíše nás zajímalo, jak zjistíme, že jsme ve stanici, kde si máme přesednout? Rozhodli jsme se, že nejlepší bude přestěhovat naše věci do chodbičky, ke dveřím, abychom mohli bleskově vyběhnout.
Ovšem, když vlak náhle zastavil, a my jsme vyhlédli ven, nebyli jsme schopni zjistit, jsme-li už ve stanici či nikoli...?!
Venku byla tma jako v pytli, a naše souprava byla dlouhá a její konec mizel kdesi v nedohlednu. Alfons tvrdil,že by se již mohlo jednat o stanici, já jsem zastával, že nikoli!
Nakonec se přítel rozhodl, že nejlepší bude, když vystoupí a porozhlédne se trošku venku, aby zjistil, jak se věci mají---
Tvrdil totiž, že se mu zdá, že vidí vepředu nějaká světla. Já jsem zastával názor, že zbytečně zmatkuje a že ho šálí smysly!
Nicméně Alfons vystoupil..Raději řekněme, že řachl.........!
Totiž tam, kde se domníval, že by se mohlo jednat o cosi na způsob nástupiště, tak tam nebylo NIC...A to nic bylo asi tak půldruha metru pod schůdky, po nichž předtím přítel Alfons právě sestoupil z vlaku na neexistující perón..........
Počet komentářů: 4

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY- A CO VY? 3.ČÁST

21. srpna 2016 v 13:29 | JARDA LIŠKA
DOPADENÍ

.... VTÁHL SOUSEDA DOVNITŘ, ABY MU MYŠ UKÁZAL,,,,,,,,,,

MYŠ VŠAK ZŔEJMĚ již poznala život ze všech stran a tak už dávno předtím po anglicku zmizela, hned, když ji došlo, že je tady neežádoucí....! A tak se stalo, že se sooused nemohl s myšákem blíže seznámit! I on VŠAK již věděl o životě své.
"jistě, Mistře. Jistě" poplácal muzikanta shovívavě po zádech. "To se občas stává...Jen tak, mezi námi Mistře, měl byste na čas přestat s pitím..!"
Více už nemohl muzikanta, zapřisáhlého abstinenta, urazit
Myš nám padla do rukou - dobře tušíte - v bytě o patro výše...tam, kde bydlí správce našeho společenství bytů.
Ten, nejen, že myš vlastnoručně polapil, ale taky, podporován muzikantem, okamžitě svolal schůzi, s jediným bodem bylo vypátrání majitele myši. Samozřejmě, nepřihlásil se nikdo! ANI MY......_je to sice ostuda, ale po přestálých útrapách, jsme neměli dost morálně-volních sil! Navíc jsme, pod rouškou noci, vynesli myšky i s akváriem, na něž jsme pečlivě otřeli případné otisky prstů, a vynesli jej ven ke kontejnerům... Snad se najde někdo, nějaký milovník fauny s pevnými nervy, kdo se hlodavců ujme...??! My je už nemáme.Teď pozor!
Půjdete-li náhodou kolem našeho domu, řekněme z večírku, a budete-li mít dojem, že jste přebrali, a že vidíte bílá myšky, NEMUSÍ to ještě nic znamenat...! I když, kdoví...
Přidat komentář

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-A CO VY!? 2.ČÁST

20. srpna 2016 v 8:11 | JARDA LIŠKA

DRAMA

...na chodbě jsem se srazil s sousedkou

"Když už malujete," vyjela na mně zostra, "mohli byste stěhovat nábytek ve dne a ne budit lidi uprostřed noci...!"
Podle její nálady zjišťuji, že veškeré omluvy či výmluvy by byly zbytečné.
A náš hlodavec byl stále na útěku....
Nicméně první zprávy o jeho pobytu na sebe nenechaly dlouho čekat. Jen tak letmo jsem zaslechl souseda, bydlícího nad námi, jak si stěžoval komusi neviditelnému, že si jen na chvíili odskočil a když se vrátil, našel na stole nakousnutý krajíc chleba, který si chystal ke svačině a byl si jist, že do něj určitě nikdy nekousl...
"Jo, pane..." pokračoval.
"A pak, že neexistují věci mezi nebem a zemí...!" dokončil poškozený svou myšlenku.
A já jsem už začínal tušit, ldo je mezi nebem a zemí - je to náš uprchlý myšák. Jak jistě tušíte, uprchl přes stupačky, spojící bytová jádra.
Tato teorie se potvrdila hned za okamžik.
Souseded, muzikant, bydlící o další patro výše, seděl zrovna za stolem, zahloubán do jakési partituty,, pobrukující si její melodii, jen tak, sám pro sebe pod vousy, když tu mu náhle mu jeho vnitřní JÁ našeptalo, aby vzhléddl od not což taky hned učinil a...zařval jako pavián!
Ani ne půl metru od něj seděla na stole bílá myš a se zaujetím mu hleděla do očí...
"ÁÁÁÁÁ...!"ZAJEČEL SOUSED A RYCHLOSTÍ BLESKU vystřelil z bytu, zmáčkl nejbližší zvonek a když majitel zvonku po chvíůi otevřel, začal hoo muzikant seznamvat se stavvem věcí.
Pak ho pozval do svého bytu, aby mu bílou myšku ukázal.......
Přidat komentář

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY- CO VY? 1. část

19. srpna 2016 v 18:15 | JARDA LIŠKA
MYŠKY VSTUPUJÍCÍ NA SCÉNU

Je všeobecně znáno, že je to s naší matičkou příírodou oprvdu nahnuté. I my jsme se rozhodli podat ji pomocnou ruku a koupili jsme si pár bílých myšek, jimž jsme vybudovali pelíšek ve sstarém /prázdném/ akváriu.
Myšky donesl domů syn a dušoval sse, ýe se jedná o dva samečky. Žel, již brzy vznikly pochybnosti o skutečném pohlaví obou skotačících, šplhajících, panáčkujících hlodavců...Jednou ráno totiž dovádělo v akváriu myšek snad o deset myšek více!
Navíc vyšlo najevo, že nezodpovědná myší hlava rodiny pod rouškou noci /ovšem neznámo jak/ opustila nejen svůj příbytek, ale i svou rodinu a znizela bůhví kde...Se ženou jsme se pustili do intenzívního pátrání po myšákovi. Nahlíželi jsme prostě všude. NIC...Smetákem šťouráme do méně přístupných míst, odstavujeme nábytek.....Lomoz, rachot, skřípot, vrzání během manipulace s nábytkem, se rozléhají po celém bytě. Sousedi mají jistě radost...Proč by ne-vždyť je půl šesté letního času!
"Chtěl jsi myši...? TAK SE STAREJ!!!" zasyčela žena a zbaběle utekla - ne k mmamince - ale do práce.
Zůstal jsem doma sám, pomineme-li spící dítka a pobíhající horda myších nemluňat a jejich stejně kmitající matka!
"Kde máš chlapa...?!" obořím se na myší matku. Ta mě ignoruje a provokativně sprintuje po akváriu.
Vzal jsem s dovolenou a hraji si s nábytkem, roluji koberce "škatule, škatule........." A NIC!
Tato kratochvíle mi zabrala celé dopoledne. Odpoledne, to už mi hlava tančila tanec sv. Víta, už jsem prostě potřeboval nnalokat se čerstvého povětří /i se smogem, ovšem!/.
Vydal jsem se tedy na procházku.
Na hodbě jsem se srazil se sousedkou......








Přidat komentář

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY- SPORT

17. srpna 2016 v 7:58 | JARDA LIŠKA
DOMLUVILI JSME SE CHLAPY, ŽE SI ODPOLEDNE ZAJDEME K ŘECE ZAHRÁT FOTBÁLEK. KDOSI JEŠTĚ NADHODIL, ŽE BCHOM MOHLI TAKY OPÉCT PÁRKY.
Hned jsem se nabídl, že do krámku s potravinami, vzdáleného cca kilometr, zajedu já na kole, což jsem taky učinil.
Hned, kdy jsem jel kolem vrátnice, jsem se ocitl ve středu zájmu kolegů a kolegyň, čekajících na nedaleké zastávce na autobus.
"Ty se máš," prohodil kdosi, "hned bych s tebou měnil...je to lepší než se mačkat v přecpaném autobuse....."
Já jsem raději šlápl do pedálů!
Pravda, neujel jsem daleko. Asi po svou stech metrech jízdy mi spadl řetěz...... NO NIC, řekl jsem si, stane se. Ŕetěz jsem po chvíli namontoval, kam patří a znova jsem se rozjel. Po dalších zhruba sto padesáti metrech řetěz spadl znova.!..
Po třetí jsem instaloval řetěz nanovo....TU JSEM ZJISTIL, ŽE UŽ MĚ TO NEBAVÍ.........Napadlo mě, že cyklokrosaři běhají s koly na zádech, jenže, oni, na rozdíl ode mne, oni ho nemají smontováno z dvou coulových trubek. Nuže, popdl jsem kolo, hodil jsem si toho ukrajinského hajzla, přes rameno a konečně jsme se dopajdali k obchůdku......
CHVÍLI jsem lapal po kyslíku, a pak, přes POTOKY POTU mlhavě vidím ceduli s nápisem INVENTURA..........
Další obchod je ve městě!NECHHÁVÁM KOLO KOLEM a vrhám se v ústrety autobusu. Kplegyně, která mi před chvíi tolik záviděla, na mne vyvalí oči, a pak špitne "nejel jsi před chvíli na kole?"
RADĚJI JSEM MLĆEL.
Nakoupil jsem a teď zpátky, naštěstí po chvíli jede autobus. Po návratu zpět na mně zaútočí kamarádi.
"Cos dělal, člověče? A kde jsi vůbec byl.....?"
Jsem špinavý snad po celém těle od vazelíny, šmouhy po obličeje, kolem krku povazelínovaný věnec špekáčkú....Co na to říct?
NEVÍM.
Ale jistě uznáte, že jsem si odpoledne dost zasportoval.......
Přidat komentář
1 23Další > Poslední >>