Srpen 2016

KOMU ZVONÍ VANA-DIETA

30. srpna 2016 v 9:54 | JARDA LIŠKA
PRÁVĚ JSEM DOJÍDAL TŘETÍ KLOBÁSU a řešil téměř hamletovskou otázku, vzít či nevzít si chleba se škvarkama či si ho vzít se salámem, když tu se rozletěly dveře do kuchyně a v nich objevila má žena...!
"Ach, můj bože," zaječela. "Koho jsem si to vzala: Má to dvacet kilo nadváhy a sotva ho člověk nehlídá, hned je u ledničky a sežere, na co přijde...!!! TY jsi už zapomněl, co ti říkal doktor? " naklonila se a nahlédla do ledničky.
"No jo," zasyčela a zakoulela zuřivě očima. "To jsem si mohla myslet-klobásky jsou fuč!"
"Moment, Žofko," bráním se. "Ty na mě vytahuješ samé diety, ve dne v noci mi cituješ docenta DOLEČKA, a přitom........"
Její oči na mne vyslaly pár blesků: ",,,,,,NO, co zas?
"A přitom", rozvíjím myšlenku, "abys věděla, už i v televizi změnili názor!" tahám trumfy z rukávu.
"Co to blábolíš, prosím tebe?"
VZAL JSEM DO RUKY programový časopis naší televize, otevřel jsem ho a nalistoval patřičnou stránku a ukázal jsem jej źeně. "....No, zrovna dneska, abys vědělave 20.00 HODIN...čti sama!Vidíš to, jo? Dávají program "DOSTAVENÍČKO V LEDNICI...."
A vydal jsem se do špajzu namazat si chléb se škvarkami





KOMU ZVONÍ VANA II. ČÁST-ZUBY

28. srpna 2016 v 9:58 | JARDA LIŠKA.
...OPÉT ZAŠUSTILY LISTY JIŽ ZNÁMÉHO DIAŔE A JÁ jsem si všiml data - 21. ledna. Snažil jsem se protestovat, že je to dlouho, ale vůbec to nemělo smysl.......
Přísahám, by l to nepříjemný měsíc. Zub mě začal pobolívat, ale připouštím, veškerá příkoří jsem snášel statečně, avšak v den před návštěvou střediska, jsem se stal obětí chřipové epidemie...a tak, poslední věcí, kterou jsem ořed ulehnutím na postel, bylo, že jsem se omluvil a přeobjednal telefonicky, a to na konec února...
Smířen s osudem, přečkal jsem další dobu odkladu a když jsem se objevil v čekárně nanovo, řekl jsem si buďto teď anebo nikdy...! a vrhl jsem se do křesla až to zapraštělo a po chvíli mi sestřička,po konzultaci s kartotékou, sdělila, že jaksi postrádá mou kartu a tak jsemm byl pozván na další návštěvu "takže, zase za měsíc...!" pravila ona bytelná sestra a na kartičce se objevil termín prvního jarního dne.
Přišel jsem, bez problémů usedl do křesla a jako vesnách jsem sledoval lékařku, kterak mě ošetřovala...
"HOTOVO!" PROHLÁSILA doktorka a všichni jsme si oddechli.
Co však čert nechtěl, týden potom se z mých úst ozvalo slabé křupnutí a plomba byla ...tatam.
Tak jsem se vydal zpátky na středisko za sympatickou lékařkou, které jsem se svěřil se svými problémy. Paní doktorka mě se zájmem vyslechla, politovala a pak mě ujistila, že bohužel budu muset přijít tak za měsíc, protože tady není ona robustní sestra, která se doma věnuje svému churavému dítku......
Nuže, teď jsem konečně pochopil, proč nás matka PŘÍRODA vybavila dvatřiceti zuby!


ORDINACE V RÝŽOVÉ ZAHRADĚ-ZUBY

26. srpna 2016 v 11:02 | JAROMÍR LIŠKA
TRAMPOTY SE ZUBEM MOUDROSTI
KOUSL JSEM DO ROHLÍKU tak nešťastně,že se mi odlomila řást zubu moudrosti: vypravil jsem se na nejbližší středisko v bláhové naději, že mi bude brzy pomoženo.......
Robustní sestra, která se objevila ve dveřích, mě hned vyvedla z omylu tím, že všichni lidé v čekárně mají něco se zuby, takže si budu muset nějaký čásek počkat........! Nato se sestřička poradila se svým diářem, a sdělila mi, že za měsíc by to šlo.
Měsíc uplynul,jako voda a já jsem byl na středisku znova. A hle, jaké štěstí... v čekárně jsem byl jen já sám...Zanedlouho se otevřely dveře ordinace a v nich stanula již zmiňovaná sestra, která mě upřímně politovala -a informovala mě, že paní doktorka tady asi tak týden nebute kvůli péče o své malé nemocné dítě!
Poté jsem byl přeobjednán na další týden s ujištěním, že se pak určitě ošetření dočkám...
A TAKY, ANO!
Dostal jsem i pozvání do ordinace, seznámil jsem se i s sympatickou stomatoložkou, která mi prozkoumala všechny zuby co jsem měl s sebou, ale sotva tak učinila, s upřímnou lítostí mi sdělila drsnou pravdu, že bude třeba hkavně plombovat a to že teď půjde jen stěží realizovat, neboť zrovna včera se jim pokazila vrtačka, takže budu muset přijít nanovo........Asi tak za tři týdny!
TEDY v předposlední týden prosince....
Dostavil jsem se s jistým předstihem, aa čekárna opět zela prázdnotou. Jak by taky ne-na dveřích byl umístěn lísteček s informací, který všem zájemců zcela oznamoval, že ordinační hodiny jsou přeloženy na neurčito z důvodu nemoci paní zubařky.......

bude pokračování!

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY - NEMĚL PRAVDU

26. srpna 2016 v 9:13 | JAROMÍR LIŠKA
POTKALI JSME SE NA SCHODFECH A HNED jsem si všiml, že něco není v pořádku, a tak jsem se ho zeptal, copak ho trápí? Pokýval hlavou a pak se mne zeptal, sledoval-li jsem předešlého včera film Tažní ptáci?
"Samozřejmě," přkývl jsem, "kdopak by si nechal ujít takový herecký koncert?"
"Takže vám asi neunikl spor mezi dvěma protagonisty -- myslím ten, jak jeden z nich trpěl utkvělou představou, že umí létat a ten druhý mu jeho myšlenku vyvracel tím. že člověk prostě létat neumí, že......!?!"
"A měl samozřejně pravdu..." oponoval mi soused-
"To tedy neměl!!!" prohlásil. "Z vlastní zkušenosti. Člověk pochopitelněě létat může!...Například já sám, jsem nedávno letěl...! A jak daleko - od nás z podniku až na ÚŘAD PRÁCE...


























VLAK JEDE KRAJINOU II. ČÁST

23. srpna 2016 v 16:10 | JARDA LIŠKA
...A JAK TAK ALFONS SESTOUPIL DO TOHO NIC , ZJISTIL, ŽE TAM PŘECE JEN COSI JE!!! A ono to COSI docela hezky zurčelo...! On tam byl totiž, což přítele docela NEPOTĚŠILO o to více, neboť byl právě konec ledna.

Hned, když se Alfons ujistil, že tam doopravdy nic není / pomineme-li, onen potůček, skýtající příteli docela ne-příjemnou koupel/ požádal mne již zmíněný Alfons poněkud namrzlým hlasem o pomoc...Sám se totiž nebyl schopen vydrápat se zpátky!
Schůdky se mu totiž zdály být neskutečně vysoko... Přítel vyděšenýma očima protínal tmu před sebou a v duchu se - podle něj - modlil ať se vlak ještě nerozjede. Polohlasně mi pak nadával proč se tak loudám s pomocí! Jenomže, já jsem duchu usilovně přemýšlel, jak mu pomoci. VĚDĚL jsem, že nejlepší by bylo použít provaz, nebo lano, ale kde ho vzít, to bylo to, oč tu běžělo...Dokonce jsem zvažoval eventualitu, že rozřežu zavěsy v kupé a ty pak použiju namísto lana.
I tuto eventualitu jsem nakonec hodil za hlavu, ale vzpomněl jsem si na opasek, kterýžto jsem hodlal použít namísto lana a spustit ho dolů pod schody, strádajícího tam ve tmě....... Což jsem taky bez prodlení provedl... Současně jsem stačil zaregistrovat, že spolu s páskem se mi dolů spouštějí i mé kalhoty, zbavené své opory...!
Příštích nekonečných pár minut jsem strávil tím, že jsem na střídačku popotahoval své kalhoty (bez opasku) a přítele (na opasku!). Což se mi nakonec v hodině dvanácté povedlo zvládnout...
V příhodných chvílích pak příteli nezapomenu připomenout, že jsem mu musel pomoci v bryndě ve chvíli, KDY MU TEKLO DO BOT......!!!





ENDE!















NEKONEČNÝ SERIÁL - UDICE-VLAK

22. srpna 2016 v 15:57 | JARDA LIŠKA


VRACELI JSME SE S KAMARÁDEM ALFONSEM Z POLSKA. Když jsme na nádraží uviděli náš vlak, velmi jsme se podivili, proč všichni cestující se derou do předních vagónů, když ty zadní zůstávají naprosto prázdné.
Přešli jsme podivné chování spolucestujících pokrčením rameny a nastoupili jsme do zadnního vagonu. Měli jsme ho sami pro sebe. Kamarád Alfons, jsa v dobrém rozmaru, zanotoval svým skřípajícím hlasem "vlak jede krajinou...". To bylo docela vhodné, neboť, sotva se ozval jeho hlas, otevřely se dveře služebního oddělení, a z nich vyhlédl dost vyděšený polský ajzenboňák a staral se, co se, proboha, děje...? Když se přesvědčil o tom, že se nejedná o cvižný poplach, docela se uklidnil a na revanš nám sdělil sladké tajemství, že si budeme muset přesednout do předních vozů, protože ten náš se bude v příští stanici, spolu s dalšími dvěma vagóny odpojovat....!
Nato železničář zmizel.
Těžko říci kam! Prostě, jak rychle se zjevil, stějně bleskově zase zmizel....
Ale to, ani mne, ani Alfonse, netrápilo. Spíše nás zajímalo, jak zjistíme, že jsme ve stanici, kde si máme přesednout? Rozhodli jsme se, že nejlepší bude přestěhovat naše věci do chodbičky, ke dveřím, abychom mohli bleskově vyběhnout.
Ovšem, když vlak náhle zastavil, a my jsme vyhlédli ven, nebyli jsme schopni zjistit, jsme-li už ve stanici či nikoli...?!
Venku byla tma jako v pytli, a naše souprava byla dlouhá a její konec mizel kdesi v nedohlednu. Alfons tvrdil,že by se již mohlo jednat o stanici, já jsem zastával, že nikoli!
Nakonec se přítel rozhodl, že nejlepší bude, když vystoupí a porozhlédne se trošku venku, aby zjistil, jak se věci mají---
Tvrdil totiž, že se mu zdá, že vidí vepředu nějaká světla. Já jsem zastával názor, že zbytečně zmatkuje a že ho šálí smysly!
Nicméně Alfons vystoupil..Raději řekněme, že řachl.........!
Totiž tam, kde se domníval, že by se mohlo jednat o cosi na způsob nástupiště, tak tam nebylo NIC...A to nic bylo asi tak půldruha metru pod schůdky, po nichž předtím přítel Alfons právě sestoupil z vlaku na neexistující perón..........

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY- A CO VY? 3.ČÁST

21. srpna 2016 v 13:29 | JARDA LIŠKA
DOPADENÍ

.... VTÁHL SOUSEDA DOVNITŘ, ABY MU MYŠ UKÁZAL,,,,,,,,,,

MYŠ VŠAK ZŔEJMĚ již poznala život ze všech stran a tak už dávno předtím po anglicku zmizela, hned, když ji došlo, že je tady neežádoucí....! A tak se stalo, že se sooused nemohl s myšákem blíže seznámit! I on VŠAK již věděl o životě své.
"jistě, Mistře. Jistě" poplácal muzikanta shovívavě po zádech. "To se občas stává...Jen tak, mezi námi Mistře, měl byste na čas přestat s pitím..!"
Více už nemohl muzikanta, zapřisáhlého abstinenta, urazit
Myš nám padla do rukou - dobře tušíte - v bytě o patro výše...tam, kde bydlí správce našeho společenství bytů.
Ten, nejen, že myš vlastnoručně polapil, ale taky, podporován muzikantem, okamžitě svolal schůzi, s jediným bodem bylo vypátrání majitele myši. Samozřejmě, nepřihlásil se nikdo! ANI MY......_je to sice ostuda, ale po přestálých útrapách, jsme neměli dost morálně-volních sil! Navíc jsme, pod rouškou noci, vynesli myšky i s akváriem, na něž jsme pečlivě otřeli případné otisky prstů, a vynesli jej ven ke kontejnerům... Snad se najde někdo, nějaký milovník fauny s pevnými nervy, kdo se hlodavců ujme...??! My je už nemáme.Teď pozor!
Půjdete-li náhodou kolem našeho domu, řekněme z večírku, a budete-li mít dojem, že jste přebrali, a že vidíte bílá myšky, NEMUSÍ to ještě nic znamenat...! I když, kdoví...

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-A CO VY!? 2.ČÁST

20. srpna 2016 v 8:11 | JARDA LIŠKA

DRAMA

...na chodbě jsem se srazil s sousedkou

"Když už malujete," vyjela na mně zostra, "mohli byste stěhovat nábytek ve dne a ne budit lidi uprostřed noci...!"
Podle její nálady zjišťuji, že veškeré omluvy či výmluvy by byly zbytečné.
A náš hlodavec byl stále na útěku....
Nicméně první zprávy o jeho pobytu na sebe nenechaly dlouho čekat. Jen tak letmo jsem zaslechl souseda, bydlícího nad námi, jak si stěžoval komusi neviditelnému, že si jen na chvíili odskočil a když se vrátil, našel na stole nakousnutý krajíc chleba, který si chystal ke svačině a byl si jist, že do něj určitě nikdy nekousl...
"Jo, pane..." pokračoval.
"A pak, že neexistují věci mezi nebem a zemí...!" dokončil poškozený svou myšlenku.
A já jsem už začínal tušit, ldo je mezi nebem a zemí - je to náš uprchlý myšák. Jak jistě tušíte, uprchl přes stupačky, spojící bytová jádra.
Tato teorie se potvrdila hned za okamžik.
Souseded, muzikant, bydlící o další patro výše, seděl zrovna za stolem, zahloubán do jakési partituty,, pobrukující si její melodii, jen tak, sám pro sebe pod vousy, když tu mu náhle mu jeho vnitřní JÁ našeptalo, aby vzhléddl od not což taky hned učinil a...zařval jako pavián!
Ani ne půl metru od něj seděla na stole bílá myš a se zaujetím mu hleděla do očí...
"ÁÁÁÁÁ...!"ZAJEČEL SOUSED A RYCHLOSTÍ BLESKU vystřelil z bytu, zmáčkl nejbližší zvonek a když majitel zvonku po chvíůi otevřel, začal hoo muzikant seznamvat se stavvem věcí.
Pak ho pozval do svého bytu, aby mu bílou myšku ukázal.......

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY- CO VY? 1. část

19. srpna 2016 v 18:15 | JARDA LIŠKA
MYŠKY VSTUPUJÍCÍ NA SCÉNU

Je všeobecně znáno, že je to s naší matičkou příírodou oprvdu nahnuté. I my jsme se rozhodli podat ji pomocnou ruku a koupili jsme si pár bílých myšek, jimž jsme vybudovali pelíšek ve sstarém /prázdném/ akváriu.
Myšky donesl domů syn a dušoval sse, ýe se jedná o dva samečky. Žel, již brzy vznikly pochybnosti o skutečném pohlaví obou skotačících, šplhajících, panáčkujících hlodavců...Jednou ráno totiž dovádělo v akváriu myšek snad o deset myšek více!
Navíc vyšlo najevo, že nezodpovědná myší hlava rodiny pod rouškou noci /ovšem neznámo jak/ opustila nejen svůj příbytek, ale i svou rodinu a znizela bůhví kde...Se ženou jsme se pustili do intenzívního pátrání po myšákovi. Nahlíželi jsme prostě všude. NIC...Smetákem šťouráme do méně přístupných míst, odstavujeme nábytek.....Lomoz, rachot, skřípot, vrzání během manipulace s nábytkem, se rozléhají po celém bytě. Sousedi mají jistě radost...Proč by ne-vždyť je půl šesté letního času!
"Chtěl jsi myši...? TAK SE STAREJ!!!" zasyčela žena a zbaběle utekla - ne k mmamince - ale do práce.
Zůstal jsem doma sám, pomineme-li spící dítka a pobíhající horda myších nemluňat a jejich stejně kmitající matka!
"Kde máš chlapa...?!" obořím se na myší matku. Ta mě ignoruje a provokativně sprintuje po akváriu.
Vzal jsem s dovolenou a hraji si s nábytkem, roluji koberce "škatule, škatule........." A NIC!
Tato kratochvíle mi zabrala celé dopoledne. Odpoledne, to už mi hlava tančila tanec sv. Víta, už jsem prostě potřeboval nnalokat se čerstvého povětří /i se smogem, ovšem!/.
Vydal jsem se tedy na procházku.
Na hodbě jsem se srazil se sousedkou......









OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY- SPORT

17. srpna 2016 v 7:58 | JARDA LIŠKA
DOMLUVILI JSME SE CHLAPY, ŽE SI ODPOLEDNE ZAJDEME K ŘECE ZAHRÁT FOTBÁLEK. KDOSI JEŠTĚ NADHODIL, ŽE BCHOM MOHLI TAKY OPÉCT PÁRKY.
Hned jsem se nabídl, že do krámku s potravinami, vzdáleného cca kilometr, zajedu já na kole, což jsem taky učinil.
Hned, kdy jsem jel kolem vrátnice, jsem se ocitl ve středu zájmu kolegů a kolegyň, čekajících na nedaleké zastávce na autobus.
"Ty se máš," prohodil kdosi, "hned bych s tebou měnil...je to lepší než se mačkat v přecpaném autobuse....."
Já jsem raději šlápl do pedálů!
Pravda, neujel jsem daleko. Asi po svou stech metrech jízdy mi spadl řetěz...... NO NIC, řekl jsem si, stane se. Ŕetěz jsem po chvíli namontoval, kam patří a znova jsem se rozjel. Po dalších zhruba sto padesáti metrech řetěz spadl znova.!..
Po třetí jsem instaloval řetěz nanovo....TU JSEM ZJISTIL, ŽE UŽ MĚ TO NEBAVÍ.........Napadlo mě, že cyklokrosaři běhají s koly na zádech, jenže, oni, na rozdíl ode mne, oni ho nemají smontováno z dvou coulových trubek. Nuže, popdl jsem kolo, hodil jsem si toho ukrajinského hajzla, přes rameno a konečně jsme se dopajdali k obchůdku......
CHVÍLI jsem lapal po kyslíku, a pak, přes POTOKY POTU mlhavě vidím ceduli s nápisem INVENTURA..........
Další obchod je ve městě!NECHHÁVÁM KOLO KOLEM a vrhám se v ústrety autobusu. Kplegyně, která mi před chvíi tolik záviděla, na mne vyvalí oči, a pak špitne "nejel jsi před chvíli na kole?"
RADĚJI JSEM MLĆEL.
Nakoupil jsem a teď zpátky, naštěstí po chvíli jede autobus. Po návratu zpět na mně zaútočí kamarádi.
"Cos dělal, člověče? A kde jsi vůbec byl.....?"
Jsem špinavý snad po celém těle od vazelíny, šmouhy po obličeje, kolem krku povazelínovaný věnec špekáčkú....Co na to říct?
NEVÍM.
Ale jistě uznáte, že jsem si odpoledne dost zasportoval.......

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-EMANCIPACE

16. srpna 2016 v 7:42 | jarda LIŠKA
EMANCIPACE

VRACÍM SE TAKHLE, TEĎ už vám nepovím odkud, a na chodbě, koho to nevidím - soused.
HEZKY na všech čtyřech, v ruce lopatku a smetáček...A - ušklíbl jsem se v duchu, tak už i u sousedů zavládla emancipace..."
"Tak co, sousede," spustím z vesela. "Umýváte chodbu ?!"
"ALE, kdepak," soused mávl rukou. "Jdu do sebe... A tak si tady zametám před vlastním prahem...no?!"
A pokračoval v uklízení.......................

NEKONEČNÝ SERIÁL - UDICE-PES A KINEDRYL

15. srpna 2016 v 10:43 | JARDA LIŠKA
JÁ, PES A KINEDRYL...........

COBY milovníci němé tváře, pořídili jsme si pro radost a potěšení štěně.Psí mládě bylo hravé a veselé a velice se mu u nás líbilo, což taky demonstrovalo různými sveráznými kousky i ve chvíli, když jsme v sobotu po poledni nasedli do auta a vyrazili jsme na rodinný výlet. Protože je nám známo, že naše dítka trpí kinetozou, a tak jsme je nadopovali nezbytným kinedrylem, posadili jsme je dozadu. My starš členovbé rodiny, má žena se posadila za volant, já a taky DRAK-naše štěně, se mi uchýlil do klína...
Ujeli jsme sotva pár kilometrů, když tu se začal Drak vrtět a po chvíli, začal dávit, vydávaje takové zvuky, jako bychom z něj chtěli stáhnout za živa kůži........Napadlo mě, že kdych něco obdobného předvedl u nás v paneláku, asi bych byl před partajemi nadobro znemožněn coby nechutný alkoholik, jenž nezná svoji míru. Náš pejsek však nehodla zůstat jenom u, řekněme, zvukových projevů, což jsme poznali brzy poznali, jak v interiéru naši škodovky, tak i na mém obleku...
Po chvíli žena rázně zabrzdila a prohodíla cosi o tom, že když už jsem si pořídil psa, ať si tedy nesu následky a...řidiči si mají čas od času odpočinout! no, prostě, doprovánazena dětmi, zmizely všechny kdesi v prostoru...Objevily se po více než po púlhodině-odpočati, veselí, rozdovádění- což se nedalo říci o mně! I drak vypadal taky spokojeně, ale pouze jen do chvíle, kdy už to vypadalo, že si na jízdu v automobilu, konečně zvyknul...
Ve chvli, kdy se mu udělalo špatně potřetí,odpískali jsme našemu výletu konec!
Zamířili jsme, místo hor do nebližší lékárny., pro kinedryl!!! Můj oděv mezitím nabral nehezkého vzhledu, za nějž by se styděl ani alkoholik s mnoha lety "praxe".A ten odér, linoucí se něj! Jen na okraj-uvidíte-li mne vycházet z lékárny s kupou kinedrylu, neděste se! NEZDRAŹIL. To jen my se chystáme na výlet...........

KOMU ZVONÍ VANA-TRAGÉDIE

14. srpna 2016 v 11:58 | jarda LIŠKA
TRAGEDIE

"HOLKY," VBĚHLA do kanceláře Hanka, "nevíte, co se stalo? Věra chodí celá v černém...To drží po někom smutek?"
"Ale..." dí Věrčina kamarádka Eliška. "Chudák holka!!! Měla-jak víte- před svatbou. ALE ,PROSTĚ, DOŠLO U NICH K TRAGÉDII........."
Všechnykolegyně ji doslova visí na rtech,
"... NO, ZEMŘEL NÁHLE JEJÍ ŹENICH...!!!!!""
"Jak to? Jak k tomu došlo?"
"Letos na dovolené se seznámila s jedním Švýcarem a mezi jiným se mu pochválila, že má doma velký statek - ospodářství a veliký dům... a nabídla mu, aby přijel k nim pobýt."
"No a on tedy přijel, a když to všechno uviděl, padl na zem A... UMLÁTIL SE SMÍCHY............"

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-RADOSTNÁ UDÁLOST

13. srpna 2016 v 11:41 | JARDA LIŠKA
POROD
ZAZVONIL TELEFON. ŠÉF vzrušeně naslouchal, pak kamsi odběhl, a když se vrátil, chvatně mezi dveřma přes rameno prohodil : "rodíme!"
Kolegyně daly hlavy daly hlavy dohromady. Dobře věděly, že šéfova žen je těhotná, ale podle jejich
informací a pečlivých propočtů jim nehrály termíny.
Vycházelo jim to tak o dva něsíce později........
No, ale člověk míní, pánbůh mění, a tak ihned rozjely akci "nnovorozeně"! Bleskově rozjely vybírání po padesáti koruně na dárek, jen litovaly, že se neví, bude-li ten nový člověk kluk nebo děvče.
No, nevadí, koupí se oblečky v neutrální barvě.
Koupila se i obrovská kytice. To bude šéf koukat...Nemýlily se! ZÍRAL. Sotva se zjevil ve dveřích, vrhly se mu kolegyně v ústrety.
"Tak,, šéfe, CO TO JE, ŠÉFE.....????" ptaly se jedna přes druhou.
"A jak proběhl porod???" zajímaly se houfně.
Šéf se poněkud zarazil. Ale pak pravil: "Dopadlo to hladce. Obě jsou zdrávy...matka i novorozeně..."
Vyloženě napínal.
"Ale - co to je???"
"No, přece JEHNĚ!" ROZESMÁL SE ŠÉF. "Rozesmál se na konec.
"Rodila mi ovce...!"
No, a tak se, snad poprvé v dějinách stalo, že ovčí miminko dostalo novou soupravičku. Určitě se mu sejde............


KOMU ZVONÍ VANA-NEUVĚŘITELNÝ PŘÍBĚH

12. srpna 2016 v 9:08 | JARDA LIŠKA.
RETRO STORY

Jistého dne, jistý pan, řekněme Kozel, ohlásil v servisu poruchu svého stolního telefonu. Nato byl upozorněn službu konajícím dispečerem, že opravu telefonu bude moci servis prověst až v dopoledních hodinách, a tak se pan Kozel domluvil s dispečerem na konkrétní hodině, poté si vzal v práci jeden den volna a pak už jen doma čekal...
Žel nepřišel nikdo!
Následujícího dne, značně už rozzuřený majiel pevné linky, vyrazil do servisu, aby zjistil proč nikdo nepřišel a byl informován, servisní mechanik nepřišel proto, že tento volal do bytu pana Kozla, aby si ověřil je-li někdo doma, ale že mu nikdo nezvedl telefon...

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY*ACH, TA LÁSKA...

11. srpna 2016 v 8:27 | JARDA LIŠKA

ROMEO A JULIE

BYLA TO OHROMNÁ LÁSKA. ON se menoval ROMEO A ONA ZASE, JAK JISTĚ SAMI TUŠÍTE, JULIE.
JAK SE VLASTNĚ SEZNÁMILI, to nikdo s určitostí neví. BERME TO jako danou věc.
Ale jedno je jisté: potom láska v podobě AMOROVÝCH šípů propukla úplně jako vlna TSUNAMI, a ti dva
najednou bez sebe nevydrželi ani chvíli.
Nepomohly ani do
mluvy, ba ani výhružky. To všechno na ty dva působilo přesně naopak!
Marné bylo jejich zavírání doma, marné bylo zavírání pod zámek, neúčelové se ukázalo dokonce i přivazování, milenci se vždy nějakým způsobem dostali ven a ihned byli zase u sebe v objetí...
MARNÉ bylo nažení obou rodin ty dva zamilované od sebe oddělit, holt, jak se ukázalo, láska odolávala
všem nástrahám i protivenstvím.
No málem to skončilo jako ve Veroně...až tu zoufalí pěstouni věc rozřešili - PRODALI nešťastně zamilovanou Julii do sousední vsi...Ano, prodali, neboť, vězte, že Julie byla koza a Romeo obecní kozel.....!

KOMU ZVONÍ VANA-DÁREK

10. srpna 2016 v 9:07 | JARDA LIŠKA
JMENUJI SE KOZEL. Adam Kozel. A něco vám tedy povím. Neříkejte mi, prosím vás, že mezilidské vztahy jdou u nás od desíti k pěti...
To tedy ne!
Onehdy jsem sllavil narozeniny. No, a v den "D" vám takhle otevřu dveře a co nevidím: na klice visí balíček s přáníčkem - "Vážený sousede," čtu, "dovolte mi abych vám, při příležitosti vašich narozenin,
popřál všechno nejlepší a tady máte něco dobrot na váš zub...!"
V balíčku byla mrkev, zelí, taky salát.
A pak, že mzilidské vztahy upadají...! Já myslím, že naopak..........

VYYPADAM JAK VYPADÁM

8. srpna 2016 v 8:31 | JARDA LIŠKA
NEVÍM, čím to je, ale nás, lidi silnějšíc postav, nemá naše okolí moc v oblibě. Naše dvě, tři brady se stávají terčem různýchh narážek či výsměšných poznámek. Do našich postav se kdejaký blbec trefuje při každé příležitosti...
Posmívají se nám všichni, snad u některých dětí, lze občas nalést stopu porozumění......
I když.
Onehdy jsem se setal se svojí tříletou neteří. Ta si mě dlouze prohlížela, a pak mi důvěrně sdělila: "Strejdo, já vím, proč tak vypadáš..."
"Ano?" zajímám se.
"Ty jsi snědl babičku s Karkulkou, že....?!"
Nachomejtla se tam její sestřička Julča.
"Ale to není vůbec pravda! Strejda bude mít miminko..."
"Ale mně to říkala babička!!! A ta nikdy nelže........."hájila se mladší neteř.
Nato si vjely do vlasů.
Raději jsem se vytratil, takže ani nevím, jak to vlastně se mnou doopravdy je........

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-SMŮLA

6. srpna 2016 v 15:10 | JARDA LIŠKA
TRAGÉDIE

..."Představ si, kamaráde, tu smůlu," svěřil se mi nedávno přítel Alfons. "Švagr vdával dceru a pozval i mě na veselku. Trmácel jsem se více než tři sta kilákú vlakem, hmmm"...ušklíbl se.
"Taky jsem tři dny pořádně nic nejedl, to jako,aby mi všechny ty dobroty více šmakovaly... No, a pak, v hotelu, když už bylo po obřadu, začali nám lifrovat všechny ty dobroty, a já měl slin plnou hubu, když tu jsem se vrhl na pečínku...a nic!!!" odmlčel se,
Po chvíli ale pokračoval: "No, kamaráde, ani jsem si neďobl...!!! Já, debil, jsem si totiž zapomněl doma ve skleničce s vodou ZUBY...!!!"Plačící

KOMU ZVONÍ VANA THILLER............

6. srpna 2016 v 10:33 | JARDA LIŠKA
ÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ...JJJJJ.....

JAK SE TAK DÍVÁM, JAK VENKU LIJE, NEDÁ MI, nemohu nevzpomenout na chvíle, KDY - vám to snad přijde jako směšné, nám to tehdy ovšem jako něco směšné nepřipadalo.
To bylo tak: kousek za městem se tehdy konaly folklorní slavnosti, zábavy, jídla a pití hafo. V amfiteátru, v němž se ta slavnost konala, počasí se drželo jakž takž...Na scéně, kde se to folklorní křepčení odbývalo, se střídaly krojované taneční i zpěvné chasy, a vše byla docela v pohodě...
Ale jen do okamžiku, než na podium nahopkala korpulentní dáma a ta hned, bez otálení spustila-"éjjjjjjjj, budě pršať, budě....." A vskutku!
Veliký černý mrak, visící nad námi, ženinu věštbu, vyslyšel a spustil!
Nikterak se nešetřil a spustil stavidla, takže to tam vypadalo jako u zpívající fontány...
Všichni jsme se rozprchli do všech stran, abych se skryli před to sprchou z nebes. Po, řekněme, půl hodině znovu začalo svítit sluníčko. A hned kotačivě přihupkala stará, neznámá pěnice-omluvně se usmál, dala ruku na prsa a spustila to své obludné -"ÉÉÉÉÉ...J, BUDÉ PRŠAT, BUDE.....ÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ......."
CO vám mám říkat! Znovu se otevřel vesmírný uzávěr s vodou...Když se otevřel i po třetí, vzali jsme nohy na ramena a za námi see ještě drahnou chvíli se za námi neslo-éééééj, bude pršat bodeee....................