KOMU ZVONÍ VANA -ŘEŠENÍ

16. července 2016 v 11:43 | jarda LIŠKA

Vyřešil jsem to

Ježto jsem si během dvacetileté práce v rozpočtové sféře dopracoval k jistému majetku, rozhodl jsem se ho důkladně zabezpečit, a to hlavně proto, že současně se společensko-ekonomickými přeměnami se u nás objevily také i nové formy bezpardonového odírání lidí o jejich peníze. Ne, teď nemám na mysli ani daňový systém, pojišťovnictví či úvěry, ale čím dál lépe organizovanou kriminalitu. Začal jsem tím, že jsem si pořídil takzvanou diplomatku, vybavenou zámky s číslicovým kódem.
Večer jsem se rozhodl, že jeden zámek bude možné otevřít po nastavení jednoduché kombinace šesti číslic, z nichž první dvě budou prezentovat rozdíl mezi ciframi 5 a 3, dále pak budou následovat: třetí mocnina 2, druhá odmocnina 81, a zbytek bude Ludolfovo číslo. U druhého zámku kombinace byla zrcadlovým obrazem kombinace zámku prvního. Ráno jsem si zabalil do tohoto svého příručního sejfu většinu rodinných drahocenností, nastavil jsem kód a spokojeně jsem se vydal do práce tramvají. Vše bylo v pořádku až do chvíle, kdy mne revizor požádal o předložení jízdenky, kterou jsem neprozřetelně též dal do výše již zmíněné diplomatky. Žel, v tomto kritickém okamžiku jsem nebyl s to vzpomenout si které konkrétní číslice kód tvořily. No, tohle extempore skončilo pokutou za jízdu na černo a zničením mé diplomatky, kterou jsem doma odemkl pomocí sekery.
Proto též jsem všechny své síly a prostředky zaměřil na zajištění svého bytu. Začal jsem tím, že jsem vlastnoručně namontoval šifrovatelné zámky, a to prosím, na všechny vnitřní i venkovní dveře, žel již po dvou dnech jsem byl nucen je demontovat kvůli dramatu, které jsem prožil kvůli tomu, že jsem nebyl s to ve velmi kritické a akutní chvíli rozpomenout se na kombinaci, umožňující mi přístup do - v daném okamžiku - zcela nedosažitelné toalety, následkem čehož… Ech! Rozhodl jsem tedy, že zvláštní zámek namontuje jenom na vstupních dveřích. Po zralé úvaze jsem zvolil takzvaný super voice model, čili zámek, reagující na hlas majitele. Zakódoval jsem ho na heslo: Otevři, to jsem já, tvůj pán! Ale hned následujícího dne jsem stál přede dveřmi a - nic.
Mezitím totiž má žena, zarytá češtinářka, heslo změnila na:
Otevři, to jsem já, tvoje paní! A protože já jsem shodou okolností rovněž češtinář a navíc muž, nemohl jsem akceptovat tuto pro mne (z gramatického hlediska) nepřijatelnou formu, po delší diskusi jsme se shodli na hesle: Otevři, to jsme my, tvoji pánové! A vše bylo v pořádku. Týden. Potom totiž dcera samovolně kód zaměnila na: Miluji Huga! Vyčkal jsem okamžiku, kdy dcera odešla do školy a zzměnil heslo na: Sezame, otevři se! A tím to začalo…

Heslo se pozměňovalo každých 15 minut, v důsledku čehož někdo z nás stál bezmocně přede dveřmi! Naštěstí po třech dnech této paranoii se zámek polámal. Vymontoval jsem ho a se značným ulehčením jsem namontoval zámek normální - patentní. Koneckonců, zajištění je zajištění, společensko-ekonomické přeměny jsou společensko-ekonomickými přeměnami, jenže lidem je zapotřebí důvěřovat. Ne všichni jsou koneckonců zloději…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama