KOMU ZVONÍ VANA-OSTŔE SLEDOVANÍ UFOni

4. července 2016 v 14:10 | JARDA LIŠKA.
Jak jsem potkal UFOny
Poslední dobou jsem, vážení, toho slyšel velice mnoho zajímavého: například o ozonové díře, o parapsychologických jevech, též i o létajících talířích, a tak dále, a tak podobně... No, nedivte se, že jsem chodil po tomhle božím světě tak trochu vyjukaný, zamyšlený, vyhecovaný, nabuzený, no prostě, jedním slovem, zcela nesvůj a pořád jsem měl o čem přemýšlet.
Nu a jednoho pozdního odpoledne, jedouce ve své deset let staré škodovce po cestě, nesoucí na sobě ještě poslední stopy bláta a sněhových jazyků, jsem náhle za zatáčkou zahlédl dvojici mimozemšťanů... Tento párek stál přímo vprostředku cesty a divoce gestikulovali (oba dva) svými horními končetinami, z čehož jsem usoudil, že chtějí abych zastavil, což jsem taky učinil.
Se srdcem v kalhotách, ale s vědomím, že právě teď vstupuji do historie, vystoupil jsem ze svého vozítka a na silně se podlamujících nohách vydal jsem se jejich směrem.
Abych nelhal, musím připustit, že zblízka vypadali ti dva úplně normálně, chci tím říct, že byli celí zelení a z přileb, nebo co to vlastně měli na, řekněme, hlavách, jim směrem k nebi vykukovaly dvě - každému jedna, pochopitelně! - kratičké anténky...!
Navíc se oba UFOni na mne docela mile šklebili, ale já stejně jsem nebyl schopen vyrazit ze sebe ani jedno jediné slůvko, i když jsem jim chtěl toho tolik povědět - o Einsteinově teorii relativity, o Komenském, o tom, jak schopný máme senát, a tak dále, a tak podobně, však víte, že!
No, stáli jsme tam tak chvíli naprosto nehybně naproti sobě, až najednou tuto idylku přerušil vyšší z UFOnů, který mi ukázal cosi, co vypadalo jako středně veliká krabice, a co při troše fantasie mohl být třeba i kanystr, a co on po celý čas držel ve své horní končetině, načež na mne začal nižší z podivné dvojice kývat prstem. Potom se oba otočili a šli, kamsi pryč, neznámo kam.
No a já, jako v transu, vydal jsem se za nimi a cítil jsem, že mne za malinký moment potká COSI neobyčejného, prostě NĚCO, na co budu mít vzpomínky na celý zbytek života...
A skutečně! Nemýlil jsem se...
Za další zatáčkou stál u krajnice Opel s německými čísly a oba UFOni na něj mlčky ukázali, pak zase na onu tajemnou krabici, která byla skutečně kanystrem, ale zřejmě prázdným a dvoujhlasně spustili:
"Nichts benzin! Nichts benzin!..."
A tu mi teprve, přátelé, spadly z očí šupiny omámení, a mě bylo souzeno prohlédnout, a když už jsem tedy prohlédl, nezbylo mi než konstatovat, že tito takzvaní mimozemšťané jsou ve skutečnosti párkem prachobyčejných německých manželů, navlečených do těch jejich národních mysliveckých oblečků a to, co jsem považoval za přilby s anténkami, byly jenom chocholky, trčící z těch jejich tyroláčků...!
A já, takto zostuzený, ponížený, a rozčarovaný, zvolal jsem rezolutně, plně zdůrazňujíc svůj postoj:
"Kein benzin!!!"
a doběhl jsem ke své věkovité škodovce a ve chvíli, kdy jsem je zakrátko míjel, obhodil jsem je schválně blátem od hlavy až k patě! Tu máte za okupaci!!!
A, vážení, abych tedy pravdu řekl, myslím, že bychom se měli věnovat více našim vlastním věcem a starostem, než celému tomu slavnému kosmu, co říkáte...??!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama