KOMU ZVONÍ VANA - ELEVATOR

15. července 2016 v 9:55 | JARDA LIŠKA
TO BYLO TAK. Jednoho dne jsme v metru potřebovali vyjet nahoru. Když jsem došel ke schodúm, všiml jsem si, že přede mnou stojí postarší tělnatá žena. Ono by se určitě nic nestalo,kybych neudělal velkolepé gesto a tuto
ženštinu, šlak aby mě trefil, a pustil sem ji před sebe.
Potom se ukáazalo, že jsem udělal obroskou chybu!
Žena se mě uculila i dosti nejistým krokem se vbatolila na prvni z těch pohyblivýyh schodů. Ten popojel, potom to tak jaksi cuknulo, a… ta žena ztratila balanc!
Naštěstí (jak ale pro koho, že!) jsem hned za ní byl ja. Bleskově jsem pustil tašku - na svuj vlasni palec - a chytil sem tu padajíicí babu do náruči. Situace potom vypadala tak: pomalu se nahoru drapakící eskalator, vepředu spokojeně se šklebici roba, zakloněnáybulena dozadu, a za ní sem stál ja, dělal jse. ji podporu. Jestli byste chtěli vědět jak dlouho jsme tak jeli, to bych vám těžko mohl pověť! Nejspiš to bylo jenom par vteřin, ale mi se zdalo.ze stěhuji klavír aspoň do patnacteho štoku…
Nahoře schody zase cuknuly, jak se vyrovnaly, roba získala balanc, potom se spokojeně odvalila fuč, ani okem nemrkla Nejspiš si myslela, že to tak musi být-že je to tu běžným zvykem, že ten člověk , stojící niže, dělá tomu, kdo stojí výše zezadu podporu…
Ja nevim. Jenom mě tak napadlo, co jak se to tu v tom kraji fakt tak zavedeno!?
No ale, chvili mi to fakt, než jsem se vpamaoval. Divíte se že od těch dob se raději eskalátorům raději vyhýbám............
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama