Červenec 2016

KOMU ZVONÍ VANA - NÁKUP

29. července 2016 v 14:23 | JARDA LIŠKA
JAK JSEM NAKUPOVAL
LETOS, na rozdíl od let přdchozích, kdy jsem dárky pro mé blízké nakupoval prúběžně, jsem letos poněkud zaváhal. nezbylo mi nic jineho, než se zapojit do shonu, jenž nás vrhá do obchodů, v bláhové představě, že zde objevíme NÉCO, s velkým "n", coo ta je k máni po celý rok..........
I stalo se, že jsem se dostal do skoro ideální fronty - on, ona, on a on.Ona si prohlížela jakousi sexy halenku, čísló XXXXXX. žENA se cudně přeptala slečny za pultem. zda-li jde o poslední model, a co barvu, načež požádaia jestli by mohla juknout ještě na pár jiných HADŘÍKÚ...halenku pečlivě sloźla, vrátila na pult"
Přitom si mumlala: "když já nevím...nevím, nevím...oo je to takové...?"
První čtvrthodinu mě docela bavilo sledovat ji, po půlhodině se to dalo jakž takž dalo vydržet, posléze jsem zaregistroval, že muž, stojící za touto paní, nervózně přešslapoval z nohy na nohu, silně se potil a tiše štkal, druhý v pořadí hlasitě oddechoval, a nervozně žmoulal v ruce peněženku, další polohlasně cosi šeptal - vypadalo to na motlitbu - na hlavě zježené vlasy...
Po hodině paní zakroutila hlavou, litujíc, jaký zde mají špatný výběr zboží. Nicméně slečnu za pultem ještě ujistila, celou věc ještě zváží...My jsme její nápad kvitovali s radostným očekávání, že konečně odejde, když tu se paní rozpomněla, že by, když už tu je, mohla zhodnotit sortiment svetříků!
Pochopitelně, neodnesl jsem si nic, pomineme-li pár urvaných knoflíků na bundě, jen jsem si odnesl i obrovské ponaučení...Uhádnete, jaké.......??????????????

KOMU ZVONÍ VANA-NÁMĚSTEK

27. července 2016 v 15:42 | JARDA LIŠKA


MOHL JSEM BÝT MÁMÉSTKEM
Pozval si mě ředitel. V zasedačce sedělo celé vedení podniku. Co se stalo, přemýšlím. Žeby nějaký super průšvih?
"Jak jistě víš," pokračoval ředotel bez okolků, "Ekonomický námětek odchází do důchodu.. Rozhodovali jsme se dlouho, koho na jeho místo., až jsme kápli na tebe...!Máš k tomu ty nejlepší předpoklady, v praxi jsi nejednou osvědčil své kvality..." odmlčel se. Snad jen, jestli nejsi pro tuto funkci příliš mladý?"
Vzrušením jsem sotva dýchal , ale nedal jsem se, "OSOBNĚ ZNÁM PŔÍIPADY, KDY i mladší lidi , než jsem já, pracují i na významných postech, mnohdy i ředitelují...."
"Ŕíkáš... hmmm...takže jsi pro:?"
Pak jsem byl požádán, abych zasedačku opustil, za chíli že dostanu nědět, jak se věci mají...
Třebaže má tepová frekvence dosahovala astronomiclých výšin, uvařil jsem si kafe, třeba mě uklidní...? Takovou šanci jsem tedy nečekal! Napětím ani nedýchám. Jakpak to jen dopadne......?
Najednou se ozezvučel telefon.
"HALOOOOO!" zařvu do sluchátka...Halo! Haló!!!"To už vysloveně řvu.
Něco tu nehraje. Promnu si oči a uši a zmateně se rozhlížím po místnosti. Pokoj je ponořen do tmy. Taky vúbec nejsem v kanceláři, ale ve své ložnici, řimčící budík u ucha-ve vzteku ho hážu do kouta........
"Prosí, tě, co děláš?" ozve se žena.
"NO, CO?!" VYBUCHNU. KDYBY TEN BLBEC s tím řinčením chvilku počkal, mohl jsem být náměstkem..."

KOMU ZVONÍ VANA - VĚŠTBA

26. července 2016 v 9:06 | JARDA LIŠKA

JSI MOC důvěřivý
Vracím se ze služební cesty na opačný konec republiky-v rámci ůspor, pochopitelně vlakem.
Stojím v chodbičce, ale také, v rámci úspor. Mám před sebou ještě nějkých 350 kilometrů, nudím se, ale to už nemá s úsporami nic spoečného.
Prásknou dveře "lítačky" a vedle mně ,kde se vzala. tu se vzala, stojí snědá žena orientálnáho vzhledu, nejspíš cikánka...Chvíli si mě zadumaně prohlíží a pak mi nabádne, že mi bude věštiit z ruky- od srdce, z levé...
"Za peť korun, mladý pánko."
Proč ne, napadlo mě. Za čtvrt hodiny budu přestupovat, alespoň mi to uteče....
Podal jsem ji levou ruku-jak chtěla. Źenština vrhla upřený pohlee na mou dlaň, a pak spustila "Ve tvém životě je mnoho zajínávého. Čeká tě hodně hezkých, ale též i smutných momentů...Taky tady vidím, že tě čeká daleká cesta...a taky, že brzy přijdeš o něco tobě drahého"
V tom se nemýlila-čekalo nějakých 300 kilometrů.
"Mladý pánko-vy stě ozaj dobrý..."
Přestoupil jsem do jiného vlaku a tam jsem pochopil i smysl jejuch dalši slov_"Stě ozaj vela dvoverivý a němal bystě moc tolik verit liďom okolo seba." To jsem si uvědomil, když jsem se podíval na levé zápěstí abych zjistil kolik je hodin, Čestné slovo, hodinky, které tam ještě nedávno byly, mi docela blízké i drahé...

KOMU ZVONÍ VANA - SAJENS FIKŠN

25. července 2016 v 10:21 | JARDA LIŠKA
SAJENSFIKŠN

ŠÉF si nás všechny svolal do zasedačky a kdyź jsme se usadili, začal schúzi u něj absolutně neznámým oslovením: "Važení kolegové a kolegyně, přátellé, dovolte mi, abych vás uvítal na naší schúzce."
Nato se odmlčel a pak pokračoval:" Dovolte mi, abych vás seznámil se situací v našem odboru....Já vím a určitě i víte, že jsem se ne vždy jsem se choval k některým z vás dosti neprofesioálně, měl jsem a ještě mám, svoje přívržence, kterým jsem všem šel na ruku, měřil jsem různým metrem, ohodnocení , co se týče prémií, taky jsem jim dával vyšší, a u svých neoblížených, jak bych tak řekl. jsem dával jen minimální částky."
Šéf se na chvíli odmlčel.
"Vím, že některé kolegyně, hned po začátku pracovní doby vedou téměř půl hodinový hovor se svými dětmi, aby jim udělily rady - co si májí obléci do školy. co si dát ke snídani - a tak podobně. Já jsem jim to toleroval, protože jsem to považoval za pečlivou starostlivou matku..."
A PAK ŚÉF POKRAČOVAL ještě hodnou chvíli a jeho monolog zakončil tím, že nás podřízené požádal o to, abychom ho odvolali z funkce..."
Trochu jsem se zamyslel a pak jsem si povzdechl. Odložil jsem knihu.........
Škola, že to byla tak krátká tahleta SCI-FI povídka!

KOMU ZVONÍ VANA.-STAŘENKA

24. července 2016 v 11:16 | JARDA LIŠKA.
GANGSTERSKÁ

BABIČKA KROPÁČKOVÁ jistho dne byla navštívit sestru, přebývají tohoto času ve Svinově. Poseděly, popiley stopičku něčeho osřejšího /vaječný likér/, a též sluply každá kus bábovky a v , protože se dlouho dlouhp neviděly, tož mlely jedna přes druhou a vůbec nedbaly na to jak plyne čas.
Nakonc i jin došlo a to ve chvíli když letité kukačky na zdi s vypětím všech sil pětkrát vyloudily neurčité zachrchlání,
že je na čase rozloučit se.
Stařenka bez problémů našla autobusové nádraží, horší bylo najít zastávku, na které bylo třeba nastoupit.
A fakt, že si doma před cestou zapooměla brýle, ji situaci zrovna neulehčoval...........
A jak se tam tak motala od zastávky k zastávce, padl ji do oka nápis FRÝ-DEK. Spokojeně koupilla jízdenku až na konečnou - jak ji poradila sestra,pohodlně se usadila a jak tak utobus drncal, a protože byla krapet z toho všeho utrmácena, pomaloučku polehoučku usnula.
Cesta utíkala v pohodě, když tu náhle přistoupit úředne vypadající dobře rostly muž a tento po čase dospěl ke stařence Kropáčkové, s níž zlehka zatřásl. Chvíi to trvalo, než ji probral, a když ji přivedl k životu a nato po ni chtěl její jízdenku.
Babička zprvu jeho nehorázy požadavek naštval.
"Co si to, člověče dovolujete?!!" obořila se stařenka. "kupte si jízdenku svoji......!! nebo si snad myslíte, že jsme v Chicagu? anebo jste nějaký gangster?""
Muž polkl a pak se představil jako revizo. Babička se uklidnila a ukázala mu svou jízdenku. Revizor si prohédl jízdenku..."A kampak vlastně jedete, paní?" optal se.
"No přece do Frýdku, "pravila stařenka. "Jak máte napsáno vepředu na autobuse.""
Revizor se zarazil a pak se rozesmál, "to není Frýdek, ale Fridex-to se lije do chladiče!"
Takže se trochu povozila po severní Moravě, utratila hafo peněz za jízdenky a příště? Příště si už radši vezme
brýle.......










KOMU ZVONÍ VANA-TEČE VODA...

22. července 2016 v 15:41 | JARDA LIŠKA
TEĆE VODA, TEĆE

Lidičky, to bylo tak - tehdy bylo tak neskutečné vedro, zrovna jako je dnes. U nás v paneláku v bytě přímo pod střechou jsme například museli chladit akvárium, neboť hrozilo akutní nebezpečí, že v něm začne vařit voda...
No, jak tady kdosi říkal, bylo vedro k zalknutí... kolik stupňů přesě bylo, to nemohu přesně říci, protože, se náš teploměr za oknem už dávno sublimoval, takže, kdoví...
Rozhodli jsme se vydat k vodě. Předtím, tak jsme se rozhodli, že se osvěžíme hltem sifonu, jenž si uděláme v k tomuto účelu vyrobené lahvi.
Jenže voda vytékající z vodovodu byla neuvěřitelně teplá, tak jsem se rozhodl nechat ji chvíli odtékat...
Mezitím slovo dalo slovo a na něco jsem se potřeboval přeptat mého rodného bratra, který v té chvíli pobýval ve stínu na balkoně. Zakecali jsme se, když tu se rozezvonil zvonek u vchodových dveří.
Otevřel jsem je a na zápraží stála sousedka, přebývající v bytě o patro níže pod námi.
"Chtěla jsem se zeptat, sousede, teče vám voda?"
"No," rozpačitě připouštím, "Teče, a vám ne?"
"Nám taky,"pravila sousedka. "Ale od vás!"
Skutečně: voda odtékajíci v kuchyni do dřezu, aby se ochladila, bůhví jak, se zmocnila houbičky na nádobí, a po nějakém čase ucpala výlevku...
Zbytek nechť si laskavý čtenář domyslí sám.........

KOMU ZVONÍ VANA.- NOC U BAČI

19. července 2016 v 16:01 | JARDA LIŠKA
NEZAPOMENUTELNÁ NOC

S HUGEM jsme opět vyrazili na túru do oblasti Fatry. Během dne jsme nechali za zády hezkých pár kilometrů a byl čas někde složit naše unavené kosti. A tu, jakoby zázrakem jsme opodál spatřili baču /možná to ale nebyl bača/, který si spokojeně pobafával na zápraží před salaší /třeba to ani nebyla salaš/ s šikovně na dosah postaveným džbánkem s žinčicí /později se ukázalo, že to není žinčice, ale pivo!/, prostě krajně sympatický stařík s krajně vyhraněnýým vkusem, jenž nám pomohl vyřešit naše dilema s noclehem tím, že nám nabídl možnost ulehnout na noc v jeho seníku. /A on to seník opravdu byl/!
Při vstupu do seníku nás zalila vlna romantiky: hle... pěkně měkoučké, proleželé, taky voňavé seno, lákalo k ulehnutí, což jsme aky hned učinili. Blaženě jsem si sám sobě řekl: to bude noc, na jaké se jen tak nezapomíná...
Čestné slovo-nezapomenu na tu noc nikdy...
Rozvalili jsme se na seně, mluvili raději polohlasně, jen abychom nevyplatili kouzlo romantiky a dírou ve střeše jsme pozorovali hvězdnou oblohu..
Pak přišinul takový hnusný černý a veliký mrak a...v té chvíli vyšlo najevo, že střecha má děr mnohem více, než jsme čekali, než bychom byli tušili, než bychom si přáli, a hlavně než by nám bylo milé.Ráno, promoklí až na kůži, patřčně nevyspalí, vydrápali jsme se ze seníku ven.
Sluníčko, již nanovo začalo svými laskavými paprsky vyhřívat dešťem zbičovanou zemi, ptáčkové buďto jemně cvrlikali-kromě těch, kteří řvali, jako krávy, na stéblech trávy se blýštivě třpytili perlám podobné kapičky, coby poslední památka na to noční nadělení, kdesi v dálce dovádivě švitořili neviditelní opeřenci.............a na zápraží seděli bača a spokojeně, s dýmkou v zubech, prohodil : "Tak čo, ako stě sa vyspali."
Bača si zapálil dýmku, zavdal si ze džbánku žinčice /my už víme, že to je pivo!/......." Poslouchejte, dědo,"
procedil skze zuby přítel ve chví, když mu na chvíli přestaly cvakat zuby,
"To vám tady do toho seníku teče pořád?"
Bača /pokud jim byl/ pokýval moudře pokýval hlavou a pravil "Ale nie" usmál se,"
IBA AK prší,,."

ORDINACE V RÝŽOVÉ ZAHRADĚ - DEVIANT

18. července 2016 v 9:34 | JARDA LIŠKA.

DEVIANT

NIC nemohlo potěšit, řekněme, zdravé jádro, složené ze skalních jedinců otevřeného oddělení jisté psychiatrické léčebny, než příchod nového pacoše.Starousedlíci, scházejí se v kuřárně, kde vedli dlouhé dialogy na ůrovni, se již poněkud mocně nudili a už je moc nebavily diskuze o existenci UFO, či nesmtelnosti chrousta, o úchvatném letu mouky, o nezbytnosti provádění kanadských žertíků, a tak podobně. A hle, teď přišel nový, dosud poněkud takříkajíc nepoznamenaný jejich fórky a žertíky. HURÁ, RADOVALA SE JEJICH SRDÉĆKA. SLÁVA!
Nějaký čas se nedělo nic...Až kápli na téma, které mezi ně spadlo jako sblesk z nebe!
jednoho dne, takhle k večeru, sedíc na balkoně, neboli kuřárně, jak chcte, vyřkli Ortel a dlouze se potom řehlali při představě věcí příštích.
Pak už vše šlo ráz naráz.
Tenhle si něco - s dovolením ochotné sestřičky - napsal, tamten zas vyprosil list papíru, jiný zase požádal o obálku. nejraději nějakou použitou a s razítkem.
Takhle k večeru mezi sebe pozvali nového pacienta, který zrovna vyšel ze sprchy, v erárním pyžamu a županu, vlasy ŕozčepýřené do všech světa stran!
Tu mu kdosi z nich pověděl, že má všeho nechat a zanést tuhletu obállku na chirurgii, kde ji má píedat ji sestřiče. Jo, a má si počkat na odpověď.
To taky Michal - tak se totiž - jmenoval, učinil...totiž, sotva mu přišla otevřít sličná sestřička. dal jii Michal obálkua čekal na odpovéď. Nečekal moc dlouho.
Náhle se dveře za ním se rozletěly v rázným krokem vešli dva udatní svalovci...Ti popadli Michala a diskrétně mu nabídli pěknou kazajku a jak přišli, tak odešli. Pak ho dali na uzavřené oddělení. Trvalo to hezkých pár dnů než se vše vyjasnilo.
Co vyvolalo ten poprask? V dopise stálo "Jmenuji se Michal jsem z psychiatrie a jsem připiaven pro vás udělat cokoli......
Ale i pak, po Michalově rehabilitaci, se vžila jeho přezdívka DEVIANT...







KOMU ZVONÍ VANA-HLAVNĚ UPŘÍMNĚ

17. července 2016 v 9:55 | jarda LIŠKA
Tedy, váźení, doufám, źe nevyzrazuji źádné tajemství státní tajemství, kdyź vámm teď sdélím, źe jsem se zapojil do pracovního procesu na zajímavém pracoviśti. Taky lidnatém-dav źen a zlomek mužů.Při prvním pohledu, připouštím, mi bylo docela blaze u srdce, neboť se mi zdálo, že tento kolektiv je doslova prošpikován ideou míru, přáelství, tolerance a také upřímnosti.
TAK se mi to jevilo na pohled první.
Sotva jsem si však pořádně promnul oči, tyto okamžitě provily snahu vylézt z důlků...! Coby benjamínek zatím bez bliže neurčitého pracovního zařazení, byl jsem zatím usazen na sekretariátu, který se, jak se ukázalo, byl právě v epicentru veškerého dění. Tento se taky stával místem pravidelných dostaveníček většiny mých kolegyň.
A pak to začalo. Jedna z kolegyň zpravidla nahodla například: "Holky!Už jste viděly tu /padne jméno nepŕítomné kolegyně/. " Všimly jste si jakou ta má deska na sobě hrůzu...?!"
Toto se stávalo impulzem k tomu, aby byla tato kolegyně proprána od hlavy a k patě. Někdy i nazpátek.
Kdosi zaklepal a vstoupila ona kádrovaná kolegyně.
"Jé, ukaž..." lichotí zrovna ta, která ještě před chvíli nejvíce kritizovala. "ukaž, ty máš ale krásnou halenku, kdes ji sehnala"! Všechny přítomné začnou osahávat a vychvalovat halenku,
Tu jiná z kolegyň zjistí, že musí cosi zařídit.
JEJÍ CHYBA...
Sotva se totiž za ni zavřou dveře, která jiná kolegyně prohodí "holky, všimly jste si...????
Jak jsem už dříve předeslal, náš kolektiv je doslova prosycen ideou míru, snášenlivostí, přátelství...a taky upřímnosti

KOMU ZVONÍ VANA -ŘEŠENÍ

16. července 2016 v 11:43 | jarda LIŠKA

Vyřešil jsem to

Ježto jsem si během dvacetileté práce v rozpočtové sféře dopracoval k jistému majetku, rozhodl jsem se ho důkladně zabezpečit, a to hlavně proto, že současně se společensko-ekonomickými přeměnami se u nás objevily také i nové formy bezpardonového odírání lidí o jejich peníze. Ne, teď nemám na mysli ani daňový systém, pojišťovnictví či úvěry, ale čím dál lépe organizovanou kriminalitu. Začal jsem tím, že jsem si pořídil takzvanou diplomatku, vybavenou zámky s číslicovým kódem.
Večer jsem se rozhodl, že jeden zámek bude možné otevřít po nastavení jednoduché kombinace šesti číslic, z nichž první dvě budou prezentovat rozdíl mezi ciframi 5 a 3, dále pak budou následovat: třetí mocnina 2, druhá odmocnina 81, a zbytek bude Ludolfovo číslo. U druhého zámku kombinace byla zrcadlovým obrazem kombinace zámku prvního. Ráno jsem si zabalil do tohoto svého příručního sejfu většinu rodinných drahocenností, nastavil jsem kód a spokojeně jsem se vydal do práce tramvají. Vše bylo v pořádku až do chvíle, kdy mne revizor požádal o předložení jízdenky, kterou jsem neprozřetelně též dal do výše již zmíněné diplomatky. Žel, v tomto kritickém okamžiku jsem nebyl s to vzpomenout si které konkrétní číslice kód tvořily. No, tohle extempore skončilo pokutou za jízdu na černo a zničením mé diplomatky, kterou jsem doma odemkl pomocí sekery.
Proto též jsem všechny své síly a prostředky zaměřil na zajištění svého bytu. Začal jsem tím, že jsem vlastnoručně namontoval šifrovatelné zámky, a to prosím, na všechny vnitřní i venkovní dveře, žel již po dvou dnech jsem byl nucen je demontovat kvůli dramatu, které jsem prožil kvůli tomu, že jsem nebyl s to ve velmi kritické a akutní chvíli rozpomenout se na kombinaci, umožňující mi přístup do - v daném okamžiku - zcela nedosažitelné toalety, následkem čehož… Ech! Rozhodl jsem tedy, že zvláštní zámek namontuje jenom na vstupních dveřích. Po zralé úvaze jsem zvolil takzvaný super voice model, čili zámek, reagující na hlas majitele. Zakódoval jsem ho na heslo: Otevři, to jsem já, tvůj pán! Ale hned následujícího dne jsem stál přede dveřmi a - nic.
Mezitím totiž má žena, zarytá češtinářka, heslo změnila na:
Otevři, to jsem já, tvoje paní! A protože já jsem shodou okolností rovněž češtinář a navíc muž, nemohl jsem akceptovat tuto pro mne (z gramatického hlediska) nepřijatelnou formu, po delší diskusi jsme se shodli na hesle: Otevři, to jsme my, tvoji pánové! A vše bylo v pořádku. Týden. Potom totiž dcera samovolně kód zaměnila na: Miluji Huga! Vyčkal jsem okamžiku, kdy dcera odešla do školy a zzměnil heslo na: Sezame, otevři se! A tím to začalo…

Heslo se pozměňovalo každých 15 minut, v důsledku čehož někdo z nás stál bezmocně přede dveřmi! Naštěstí po třech dnech této paranoii se zámek polámal. Vymontoval jsem ho a se značným ulehčením jsem namontoval zámek normální - patentní. Koneckonců, zajištění je zajištění, společensko-ekonomické přeměny jsou společensko-ekonomickými přeměnami, jenže lidem je zapotřebí důvěřovat. Ne všichni jsou koneckonců zloději…