NEKONEČNÝ SERIÁL-UDICE-CVRK

Neděle v 10:05 | JARDA LIŠKA
Stalo se docela hezkým zvykem pořídit si nějaké to domácí zvířátko. Čím více poznamenává flóru a faunu zub civilizace, o to více přibývá zvířátek v našich domácnostech.
Dnes už taky tak docela neplatí rčení - pes, přítel člověka. V současnosti se našimi přáteli postupně stávají též i rybičky, hadi a jiní plazi, kočky a myšky či křečci, popřípadě i morčata. Jak říkám, němá tvář má zelenou. Pronikly nejen do našich domácností, začínají se už objevovat i v úřadech, kancelářích, kde pak svou přítomností tak nějak vylepšují naše pracovní prostředí. Jsou tací, kdo mají rybičky nebo křečky, my jsme si pořídili cvrčky. No, pořídili. Oni se u nás objevili coby nezvaný host...
Nejdříve dali o sobě vědět v kanceláři až támhle na druhém konci budovy, kde svým cvrkáním vytvořili vcelku vkusnou zvukovou kulisu k poradě na úrovni.
Na bleskový zásah pověřených a vyškolených pracovníků, vybavených nejmodernějšími chemickými prostředky, dali cvrčci pokoj.
Vypadalo to tak...
Neuplynul ani týden a cvrčci se připomněli pro změnu v účtárně, situované na úplně jiném konci budovy. Zrovna měli před uzávěrkou.
"Áááá...!" zaječela najednou do ticha jedna z účetních, přičemž nadskočila asi tak půl metru nad židli, čímž vytvořila nový rekord v této disciplíně.
"Tam... tam!!!" ukazovala zděšeně a vzrušeně vysvětlovala, že na ni před chvílí vykouklo zpoza stolu cosi černého s krovkami.
"Bylo to prostě strašné a takhle veliké!" ukazovala.
Vedoucí, v jádru otrlý chlap, bleskově přiskočil ke stolu a zalovil. No, a až támhle vzadu za stolem, víte, jak tam vedou ty trubky od topení, vyhmátl černého tvorečka, kterého nekompromisně sevřel v dlani a - přes jeho žalostný pohled - vyhodil ho ven oknem. Ze čtvrého patra, prosím!
A byl zase klid...
Myslíte?
Pár dnů nato se ozvaly cvrlikavé zvuky nanovo, a to v kanceláři, kde se jich nikdo nenadál.
Invaze cvrčků pokračovala.
Cvrček vyhlédl zpoza stolu na jinou kolegyni, která překvapením spadla ze židle. Sotva se však zvedla, popadla sprej a vystříkala ho polovinu, nehledě na vlastní ztráty (byl totiž dosti drahý), právě do kouta, kde cvrček před chvílí zmizel.
Cvrkot ustal.
V kanceláři pak měli sice týdek okna dokořán, aby se zbavili nesnesitelného pachu spreje, nicméně kolegyně triumfovala! Tak se na cvrčky musí! Heslo dne znělo:
LYBAR - TO JE CVRČKŮ ZMAR!
Uplynul týden uprostřed nadšení. Otázka cvrčků zdála se být vyřešena...!?
Sedím si takhle za pracovním stolem a pracuji. Přemýšlím... A hle, co to?!
Cvrrrk... cvrrrk... ozve se do ticha z rohu kanceláře.
Tak vida, jsou tu!!!
Zdá se, že na nně neplatí žádná chemie, žádné freony, koncentrovalá vůně květin, či snad defenestrace!
Kdepak...
Přežili rok 2000.
No a tak jsme si i my pořídili do kanceláře kousek živé přírody. Už jsme si na sebe docela zvykli. Žije si, cvrček jeden, hezky v klidu, teple a pokoji. Když se mu chce a má na to zrovna náladu, zacvrká si. Někdy i odněkud vykoukne, nic neříká, ale jen tak smutně, skoro vyčítavě, kouká...
Jak říkám, zvykli jsme si na sebe.
Jen kolegyně již delší čas - v zimě, v létě! - chodí po kanceláři v kozačkách, prý, aby ji nekousl...
Zvykli jsme si.
Zvykne si...........
 

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-DÁMA

Sobota v 19:56 | JARDA LIŠKA
OMYL

JELI JSME SLUŽEBNĚ S ALFONSEM DO NĚMECKA. ALFONS MĚ UJISTIL, ŽE SE NEMÁM STARAT, ON ŽE MÁ S SEBOU VŠECHNY INSTRUKCE, VOUCHERY, A JINÉ NÁLEŽITOSTI A TAK JSME TEDY JELI.
SOTVA JSME DORAZILI NA BERLÍNSKÝ BAHNHOFF A TAK JSEM SE STARAL, CO BUDE NÁSLEDOVAT. TU ALFONS ODBĚHL K TELEFONU. PŘIBĚHL ZPÁTKY A ZÁŘIL JAKO VÁNOČNÍ STROMEK.
"VŠECHNO VÍM..." JÁSAL.
"MUSÍME JET DO HOTELU FÓRUM!"
OCITLI JSME SE U HOTELU FORUM...
ALFONS ŠEL OHLÁSIT NÁŠ PŘÍJEZD A JÁ SI PROHLÍŽEL HOTEL ZVENČÍ...SOTVA JSEM STAČIL SPOČÍTAT HVĚZDIČKY, KDYŽ PŘIBĚHL KAMARÁD A TVÁŘIL SE NEVESELE.
"TAK TI POVÍM, KÁMO" ZAŠVEHOLIL HLASEM, KTERÝ NEBYL NIJAK OPTIMISTICKÝM." VÍŠ," PROHLÁSIL ALFONS, " "TROCHU JSEM TO POPLETL... MY JSME SE TADY NEMĚLI UBYTOVAT, TADY JE ZASTÁVKA AUTOBUSU A TEN NÁS HODÍ TAM, KDE NÁS ULOŽÍ DO POSTÝLKY....! "
TA UBYTOVNA NEBYLA AŽ TAK ŠPATNÁ - POKUD ČLOVĚKU NEVADÍ, ŽE BYDLEL SPOLU SE ŠESTI NOCLEŽNÍKY...Nevinný

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-POCHOUTKA

Pátek v 15:54 | JARDA LIŠKA
ELI JSME S ALFONSEM VLAKEM DO MATIČKY STOVĚŽATÉ. SEDĚLI JSME VEDLE SEBE A ABY NÁM CESTA RYCHLEJI UTÍKALA, BAVILI JSME SE O VŠEM MOŽNÉM, KDYŽ TU NÁHLE JSEM ZAČAL KÝCHAT...
NEMOHL JSEM KÝCHÁNÍ NECHAT, AŽ JSEM PŘIJAL OD KAMARÁDA NABÍZENÝ KAPESNÍK. NE VŠAK TEN PAPÍROVÝ, ALE KLASICKÝ LÁTKOVÝ...
CHVÍLI SE NEDĚLO NIC, KDYŽ MĚ PŘEPADLA VLNA KÝCHÁNÍ NANOVO...!
TEĎ UŽ MĚ VŠAK NEPŘEKVAPILA-MĚL JSEM KAPESNÍK, ŽE?
VYSMRKAL JSEM SE A SPOKOJENĚ JSEM SE USADIL. KDYŽ TU NÁHLE SE OZVAL STARŠÍ PÁN, SEDÍCÍ NAPROTI MNE.
"MLADÍKU!" ZAČAL ZOSTRA. "PODÍVEJTE SE, CO JSTE ZPŮSOBL!"
A UKÁZAL MI KRAJÍC CHLEBA SE SALÁMEM...
"JÁ JSEM SE CHTĚL NASVAČIT A TO VE CHVÍÍLI, KDY JSTE ZAČAL KÝCHAT A TEĎ JSTE MI ZAHLENIL CELÝ KRAJÍC...NEVÍM, JAK JSTE TO UDĚLAL, ALE JEDNA VĚC JE JASNÁ...TEĎ UŽ MÁM PO SVAČINĚ!"
JAK SE MI TO POVEDLO POSMRKAT TEN CHLEBA, TO JSEM NETUŠIL AŽ DO CHVÍLE NEŽ JSEM SE PODÍVAL NA PŮJČENÝ KAPESNÍK...UPROSTŘED KAPESNÍKU BYLA OBROVSKÁ DÍRA, O KTEROU, JAK SÁM TVRDIL, NEMĚL ALFONS ANI TUCHY...
SPOLUCESTUJÍCÍ SE ZHNUSENĚ PODÍVAL NA SVŮJ CHLEBA A PO KRATKÉM ZAVÁHÁNÍ JEJ PODAL ALFONSOVI.
"TEĎ JE UŽ VLASTNĚ VÁŠ... TUMÁTE...!"
ALFONS SE ZATVÁŘIL PONĚKUD NEŠŤASTNĚ, KRAJÍC PŘIJAL A OTOČIL JE KE MNĚ: "KÁMO, NECHCEŠ KOUSNOUT.........:"
ALE MI SE ZVEDL ŽALUDEK A BYL JSEM RÁD, KDYŽ JSEM SE DOSTAL NA TOALETU, KDE JSEM ZANECHAL OBSAH ŽALUDKU...
 


ORDINACE V RÝŽOVÉ ZAHRADĚ-MARIÁŠ

17. července 2017 v 10:23 | JARDA LIŠKA
Tak o co?
V jídelně jistého nejmenovaného lůžkového oddělení se po obědě sešla partička čtyř poněkud už znuděných pacientů, které napadlo zabít trochu pro ně nekonečného volného času partičkou karet.
Hra vesele plynula, aniž si hráči stačili povšimnout že je již jistou dobu sleduje ošetřující lékař.
"...Flek!" zahlásil jeden z hráčů.
Lékař již to nevydržel a přistoupil ke stolu.
"Tak jak, chlapi," oslovil hráče. "Jak vám to jde? A o co vlastně hrajete? Nikde nevidím žádné peníze..."
"O peníze my nehrajeme, pane doktore!"
"Tak o co? O sirky?"
"Kdepak, pane doktore! My hrajeme o prášky...!"

NEKONEČNÝ SERIÁL-UDICE-2+1

14. července 2017 v 16:04 | JARDA LIŠKA
2-1------5
TO BYLO TAK. HONZA BYL ŠŤASTTNĚ ŽENAT, ALE SE ŽENOU NEMOHLI POČÍT DÍTĚ. ZKOUŠELI TO TAK I TAK, CO JIM KDO PORADIL - BYLINKO, BABSKÉ RADY, DOKONCE KDEJAKÝ LÉKAŘ, ALE NIC NEVEDLO KE KÝŽENÉMU MIMIKU...
ČAS LETĚL JAKO TRYSKÁČ A...
HONZA SDÍLEL KANCELÁŘ SE ŠVARNOU KOLEGYNÍ . SLOVO DALO SLOVO A MEZI OBĚMA , JAK BYCH TAK ŘEKL, SE OBJEVILA TA PRAVÁ NEFALŠOVANÁ LÁSKA....!
A JAK SE DALO ČEKAT, HONZU UVÍTALA JEHO PANÍ NA ZÁPRAŽÍ JEJICH 3+1 S RADOSTNOU ZPRÁVOU-BUDOU MÍT BABETKOU....
HONZA SE NERADOVAL A...PADL DO MDLOB......
TENTO KOUSEK SI ZOPAKOVAL I V PRÁCI, A TO VE CHVÍLI, KDY JEHO PŘÍTELKYNĚ HO HNED ZKRAJE-VE DVEŘÍCH UVÍTALA MILÝM ÚSMĚVEM A SDĚLENÍM, STEJNÝM, JIZMŽ UŽ HONZU OBDAŘILA JEHO ZÁKONITÁ MANŽELKA---
HONZÍK OPĚT UPADL DO MDLOB. IHNED, JAKMILE SE MU VZPAMATOVAL MOZEK, POKUSILY SE O NĚJ MDLOBY A ON ZAČAL PŘEMÝŠLET A PROBÍRAT MOŽNOSTI SVÉHO NADCHÁZEJÍCÍHO JSOUCNA - ŽE BUDE ZABIT, TO POCHOPIL HNED. OTÁZKOU BYLO, KTERÁ Z ŽEN NA NĚJ VZTÁHNE SMRTÍCÍ RUKU /NŮŽ, PALIČKU NA MASO/ ČI JINÝ SMRTÍCÍ NÁSTROJ JAKO PRVNÍ??? PO CHVÍLI USOUDIL, ŽE NIC NEPOKAZÍ, KDYŽ OMDLÍ-COŽ TAKY IHNED REALIZOVAL...
PTÁTE SE CO HAPPY END ? TAK TEN SE ASI V DOHLEDNÉ DOBĚ KONAT NEBUDE.......



OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY-KNĚZ A JEHO RADA

11. července 2017 v 10:36 | JARDA LIŠKA
Ulicí kráčí za svým posláním důstojným krokem kněz. Plně je ponořen do meditace nad tímhle, anebo snad támhletím, kdopak ví.

Náhle do něj málem vrazí udýchaný klučina, který se vyřítil odkudsi z postranní uličky. Sotvaže zahlédne důstojného otce, vrhne se hoch k němu s očividnou touhou v očích.

"Prosím vás, velebný pane," vyráží ze sebe chlapec udýchaně. "Na nic se mne neptejte a co nejrychleji pojďte se mnou…! Na střeše našeho domu je totiž sebevrah!"

Dorazili k nedalekému domu, před nímž se už začínal srocovat nezbytný dav zvědavců. Kněz se autoritativně prodral dopředu a tu spatřil na samém okraji střechy třípatrového činžáku zoufalce, už už se chystajícího vrhnout dolů.

"Synu!" zvolal pevným hlasem kněz. "Zadrž! Nepošpiň svou duši smrtelným hříchem!!! Vždyť, ehm, vzpomeň si, že na tebe jistě doma čeká tvá milující žena…!?"

"Pché…!" dolehl k němu ze střechy opovržlivý hlas. "Ta mrcha jedna nevěrná?!"
"Hmmm," nevzdává se kněz. "Inu… budiž. Nicméně, synu, "Odtud mě právě dnes vyhodili…" povzdechl si sebevrah a už to vypadá, že přece jen skočí dolů. Davem zevlounů proběhla vlna napjatého vzrušení.
"Zadrž!!!" kněz vztáhl ruku směrem ke střeše v rázném gestu.
"Uvaž, milý synu, jakou bolest můžeš svým neuváženým činem způsobit třeba svému nejlepšímu příteli?! Na toho jsi jistě nepomyslel, což…?!"
Muž se nahnul přes okraj střechy.
"Pravíte, že jsem nepomyslel na svého nelepšího přítele, důstojný otče?! To víte, že jsem si na něho vzpomněl! Vždyť právě s ním mě má žena podvádí…"
O kněze se právě pokoušejí mrákoty. Nicméně, jde-li o lidský život a jeho možnou záchranu, nemíní se hned tak vzdát.
"Dobře, synu," dí kněz shovívavě. "Tak tedy zkus třeba pomyslet na… svůj oblíbený fotbalový klub - na Slávii. Copak už se nechceš těšit z hry tohoto klubu? Copak tě už nezajímají je ho výsled-ky…?"
Muž na střeše se zamračil.
"Když já jsem ale Sparťan…!" povzdechl si.
Kněz se zachmuřil.
"TAK, PRAVIL KNĚZ, SPARŤAN, ŘÍKÁŠ, TAK SI SKOČ.........

NEKONEČNÝ SERIÁL-UDICE-MÁ PÁTEŘ....

7. července 2017 v 9:28 | JARDA LIŠKA
Jmenuji se Evženie a již delší dobu mne trápí páteř. A to je oč tu běží, jak říká klasik. Nebo možná ne. No v každém případě se vše seběhlo jednou takhle po ránu, kdy jsem procitla s pocitem, že se mi v noci zase cosi na páteři zablokovalo a teď to strašně bolelo a já se nemohla pohnout. Naštěstí byl doma manžel, který si zrovna, jak jsem podle zvuků vydedukovala, kuchtil v kuchyni snídani…
Nemohla jsem se hýbat, ale naštěstí jsem mohla volat.
"Hugo!!!" zaječela jsem okamžitě z plna hrdla. "Prosím tě, všeho nech a přijď sem…!!!"Když jsem zavolala podruhé, zvuky v kuchyni ztichly a na zápraží ložnice se objevil manžel. Jediný pohled vrhl na mne, válející se v lůžku v negližé, vztahující k němu (tak soudil on!) roztouženě ruce a už to bylo! Využil mé bezbrannosti, nedbaje mého (prý hraného) odporu, zalehl vedle mne a dokázal mi, že je chlap, ochotný své ženě splnit kdykoli a kdekoli každé její přání - v tomto případě (podle něj) velice příjemné.
Chvíli jsem se bránila, seč mi chorá páteř dovolovala, ale pak jsem rezignovala a když už mi manžel své mužství dokazoval potřetí, jsem zjistila, že má páteř je vlastně zase hezky volná a už mne vlastně ani nebolí… Takže, jak mne napadlo, to bylo poprvé, kdy mne nějaká rehabilitace tak rychle zbavila mých potíží.
No vážně!

OSTŘE SLEDOVANÉ VRAKY - hotové neštěstí....

5. července 2017 v 8:11 | JARDA LIŠKA
.."Představ si, kamaráde, tu smůlu," svěřil se mi nedávno přítel Alfons. "Švagr vdával dceru a pozval i mě na veselku. Trmácel jsem se více než tři sta kilákú vlakem, hmmm"...ušklíbl se.
"Taky jsem tři dny pořádně nic nejedl, to jako,aby mi všechny ty dobroty více šmakovaly... No, a pak, v hotelu, když už bylo po obřadu, začali nám lifrovat všechny ty dobroty, a já měl slin plnou hubu, když tu jsem se vrhl na pečínku...a nic!!!" odmlčel se,
Po chvíli ale pokračoval: "No, kamaráde, ani jsem si neďobl...!!! Já, debil, jsem si totiž zapomněl doma ve skleničce s vodou ZUBY...!!!"

KOMU ZVONÍ VANA-PODOBA

2. července 2017 v 13:10 | JARDA LIŠKA
TO JE MI PODOBA

PŘÁTELÉ, JISTĚ I VY JSTE SE OCITLI NĚKDE, KDE BYLO - JAK JINAK - PÁR LIDÍ. KTEŘÍ SI NAVZÁJEM VYMĚŇOVALI SVÉ NÁZORY NA TO. KDO JE ZE ZNÁMÝCH SPOLEČNÝCH ZNÁMÝCH JE ČI NENÍ PODOBEN NĚKOMU ZE ZNÁMÝCH HERCŮ, ZPĚVÁKŮ, ALE TŘEBA I POLITTIKŮ...
I JÁ JSEM BYL PÁRKTRÁT PŘŘIROVNÁN KE KOMUSI ZE ZNÁMÉMU, COŽ MI ZAS AŽ TAK NEVADILO...AŽ NEDÁVNO. TO JSEM LEŽEL V NEMOCNICI.
JAK UŽ TO TAK CHODÍ, ČASEM JSEM SE SEZNÁMIL SE SPOLUPACIENTY. JEDNOU, TO SE SEDĚLO NA BALKÓNĚ ALIAS KUŘÁRNĚ, ŘEČ PLYNULE, KDYŽ TU SE KE MNĚ OBRÁTILA JEDNA PACIENTKA A PO CHVÍLI PRAVILA.
"ČLOVĚČE, JÁ UŽ VÍM KOMU SE PODOBÁŠ.... TY MI PŘIPOMÍNÁŠ MÉHO NEBOŽTÍKA OTCE....!!!"
NATO JSEM SE DECENTNĚ Z KUŘÁRNY VYTRATIL....

VOLEJTE zNOVU

30. června 2017 v 19:52 | JARDA LIŠKA
ak (ne)založit skupinu


Svého času, v dobách ne sice zas tak dávných, ale přece jen (snad) za trošku jiných poměrů, se můj přítel Hugo, poměrně hodně zabýval muzikou. Víte, tento dobrý hoch, doprovázen svou kytarou, zpívá totiž strašně rád. Tedy, aby bylo naprosto jasno - zpívá sice strašně, ale hrozně rád...
Hlasivky tohoto zoufalce vydávají zvuky, silně připomínající cirkulárku, když se při maximálním výkonu pustí do zvláště sukovitého dřeva. Ti, kdo něco podobného (teď ale mluvím pro změnu o té cirkulárce, i když, ono to vlastně vyjde prakticky na stejno, takže...) někdy, byť jen jedinkrát v životě zaslechli, něco takového si pamatují po dlouhý čas. Na takovéto věci se prostě jen tak lehce nezapomíná, přátelé!
Nuže dobrá. Ale abychom neodbíhali, vraťme se zpátky k hudbě milnému Hugovi. Takže tedy, jak již bylo řečeno, jeho hlas, a teď si dovolím parafrázovat klasika: hlas cirkulárky podoba...! A víte, lidi, co je na věci ještě mnohem horší?! Nevíte, samozřejmě! Tak já vám to tedy povím - totiž věc se má tak, že tuto, již tak dost silnou iluzi, již zmíněné pily, hra na kytaru v přítelově provedí, ještě více umocňuje! Ale škoda slov! Cosi takového se prostě nedá slovy vypovědět, ale musí se na vlastní uši slyšet!
Na tom by jistě, až na zpřetrhané budínky (ušní) a nervy nadranc nebylo zas až tak nic špatného, což?! Jenže považte, že Hugo se jistý čas zaobíral myšlenkou, že by dokonce založil svou vlastní kapelu, a to už je, jak sami jistě uznáte, velice na pováženou! A představte si, že měl už pro toto hudební těleso dokonce vymyšlen i název - PLYN...
Bohu(žel, nebo - dík?!) od svého úmyslu byl však nucen nakonec přece jen upustit. Na kompetentních místech - a že jsme jich měli ve výše již zmíněných dobách požehnaně, že, tak tam mu, Hugovi, totiž tito kompetentní orgánové vysvětlili, že název skupiny není zrovna nejšťastnější, což mu taky hned na místě doložili i názorným příkladem.
Posuďte sami: zkuste se vžít do následující situace (argumentovali oni Kompetentní), že kdosi třeba v kanceláři jistého dne silně unaveným hlasem prohlásí:
"Tedy, řeknu vám, lidi, mě už to tady ale vůbec nebaví - jsem z toho všeho už jakýsi utahaný...! Už prostě nemůžu! Ale víte, co udělám?! Jen co přijdu domů, vypnu telefon, udělám si přítmí, zalehnu a pak už nebudu dělat vůbec nic, jen... pustím si PLYN...!!!"
...Sami jistě uznáte, že to prostě nejde. Takovými, či podobnými slovy zakončily tehdy svou řeč kompetentní orgány.
A tak se stalo, že Hugo, silně pobouřen hrubým nepochopením ze strany těchto orgánů, nejdříve silně zahořkl a pak se jednou a provždy rozhodl, že už nikdy žádnou skupiny nezaloží... Čímž, jak všude rozhlašoval, tyto hudební ignoranty řádně vytrestá...??! Nakonec se rozhodl, že nadále bude hrát jen a jen pro potěšení (?!) své a svých přátel...
Závěrem bych chtěl říct už jen tolik, že my, kdo máme ono pochybné štěstí mezi jeho přátele se řadit, ještě dnes těm takzvaným kompetentním orgánům z let (ne)dávno minulých, kteří svým rozhodnutím nejen zmařili - jistě - slibnou Hugovu kariéru a (což je v našich očích mnohem horší) dohnali ho k tomuto zoufalému kroku, upřímně nadáváme, kudy chodíme - hlavně a nejvíce po každém z Hugových četných hudebních výlevů...!
A jen pevně doufáme, že teď snad, za nových poměrů, by mohl přítel své rozhodnutí zverifikovat a vše by se ještě mohlo obrátit k dobrému.

Kam dál