ČO NA TO ŘÍCT

9. května 2018 v 10:30 | JARDA LIŠKA
NEVÍM, JAK U VÁS, ALE NAŠI VEDOUCÍ PRACOVNÍCI JSOU SAMÁ OCHOTA, RADA, VYCHÁZEJÍ VE VŠEM VSTŘÍC. mĚL JSEM MOŽNOST SÁM SE O TO PŘESVŠEDČIT...........
Od té doby, co jsem překročil práh nynějšího pracoviště.uplynulo již dost času takže jsem si všiml, že mi narostlo hafo práce, což však nemělo vliv po stránce platové...Po čase jsem si zašel navštívit ekonomického náměstka a požádal ho o nápravu. Ten mi s ůsměvem na rtech sdělil, že múj výplatní sáček bude -podle zákoníku - od prvního příštího měsíce tlustší o tři zelené bankovky...
"Zrovna před chvílijsem volal tvému vedoucímu odboru a sdělil jsem mu to...."
Dalšího dne si mne k sobě zavolal výše jmenovaný vedoucí. "Poslouchej," pravil šéf, "před nedávnem jsem zjisttil, že u jsi u nás již dost dlouhou dobu a že jsem na tebe trochu zapomněl co se týká tvého platu...", nastala taktická přestávka.
"No tak, abys věděl, zašel jsem za ekonomický odbor a hučel jsem do něj tak dlouho, než mi slíbil, že ti od 1. přidá hned tři stovky,,,!"
Za dveřmi jsem zaslechl, jak mluví s mým vedoucím oddělení a opakuje mu, co mi sdělil před chvíli...
Sotva jsem usedl na své místo v kanceláři, když tu do kanclu vběhl posledně jmenovaný. Bviditelně rozčílený a silně se potil. "Poslouchej," vybafl na mne a setřel si z čela rukávem pot.
"Tak tedy, abys věděl, že se na mne můžeš spolehnout. Vím, že tvůj plat byl dost mizerný, a tak jsem zašel za šéfem a tak dlouho jsem do něj hučel...no, nakonec jsem na něm vymánil pro tebe zvvýšení platu o tři stovky!" znovu si utřel čelo...
"Dostaneš je od příštáho měsíce...a ani se nedokážeš představit, jaká to byla fuška."
,,,,
 

ZATRACENÁ SMÚLA...

5. května 2018 v 9:07 | JARDA LIŠKA
..."Představ si, kamaráde, tu smůlu," svěřil se mi nedávno přítel Alfons. "Švagr vdával dceru a pozval i mě na veselku. Trmácel jsem se více než tři sta kilákú vlakem, hmmm"...ušklíbl se.
"Taky jsem tři dny pořádně nic nejedl, to jako,aby mi všechny ty dobroty více šmakovaly... No, a pak, v hotelu, když už bylo po obřadu, začali nám lifrovat všechny ty dobroty, a já měl slin plnou hubu, když tu jsem se vrhl na pečínku...a nic!!!" odmlčel se,
Po chvíli ale pokračoval: "No, kamaráde, ani jsem si neďobl...!!! Já, debil, jsem si totiž zapomněl doma ve skleničce s vodou ZUBY...!!!"Plačící

JE MÁJ ZAČÍNÁME....

1. května 2018 v 20:01 | JARDA LIŠKA

OKULTISMUS
poněkud již znuděn všední realitou každodenního života, vrhl jsem se po zralé úvaze na magii, okultismus, parapsychologii a jim podobné přírodní jevy a úkazy. Mým prvotním záměrem bylo dostati se do co možná nejužšího kontaktu s lidmi obdobného zaměření, a tak jsem tedy ve svém bytě uspořádal několik vcelku zdařilých spiritistických seancí, během nichž jsme se skutečně hezky pobavili v milé společnosti duchů, kteří nás poctili svou návštěvou, a z nichž bych rád vzpomenul alespoň Flipa a Flapa, Charlieho Chaplina a komiků bratří Marxů, včetně Karla. Bavili jsme se opravdu dobře, též díky tomu, že všichni z příchozích duchů přinesli s sebou ze záhrobí i nějakou tu video kazetu, a posledně jmenovaný ze sourozenců Marxových, Karel, nás dokonce seznámil s comicsovou verzí svého Kapitálu.
Já jsem však měl, žel, zájem o mnohem vážnější věci, jako je třeba blízké setkání třetího druhu, jímž samozřejmě nemyslím to, které se uskutečnilo předchozího večera v nedalekém parku, kde se mi naskytla nezáviděníhodná možnost blíže se seznámit se skupinou skinů, kteří se na mne - škádlivě mne dloubajíc nožem pod žebry - obrátili s dotazem, nemám-li u sebe čirou náhodou nějakou tu korunu navíc, s níž bych se mohl případně s těmito mládenci rozdělit…
Abych nezapomněl. Též jsem ovšem zamýšlel poznat ekoplazmu, anebo třeba i jasnozřivost, věštbu, a tak podobně. Proto jsem zvýšil jak své úsilí, tak i výdaje, obojí na dvojnásobek a… Začal jsem se obklopovat větším množstvím médií, z nichž se časem stala celá masa médií, a ve svém příbytku jsem si ještě pořídil i gigantickou knihovnu plnou svazků o všech již zmíněných záležitostech.
Žel, a to mne mrzelo nejvíc, výsledné efekty byly - dosud - silně pasivní! Všechna ta média bez ustání vyjídala mou ledničku, pila vše, na co přišla, včetně mé krve, police praskaly pod tíhou nashromážděných knih a já…??!
Já jsem se setkal s pouhopouhým jediným zjevením v podobě silně podnapilého souseda, který si jednou o půlnoci spletl dveře svého bytu s mými…!!! Divíte se, že jsem byl značně zdeprimován a zruinován, ale naštěstí mne před úplným ideovým a materiálním zhroucením doslova v posledním okamžiku zachránil výše již zmíněný soused, jenž se u mne nedlouho po onom půlnočním extempore objevil s demižonem čehosi, co prý bylo vyrobeno z hrušek a jiného ovoce a čemu on sám říkal elixír života.
Po pozření tohoto prapodivného truňku jsem pak skutečně uviděl (v následujícím pořadí): jednoho jednorožce, dvě nahé čarodějnice, UFO spolu s návštěvníky z kosmu, vnitřní strukturu jedné politické strany, Sněhurku se všemi jejími trpaslíky, a nakonec mohutného růžového slona, obklopeného hordou dovádivých bílých myšek… Potom jsem bohužel omdlel.
Lidi! Věřte mi! Jsou opravdu na světě věci, o nichž se vám, ani některým vědcům vůbec nezdálo…!!!
 


já nevím..

27. dubna 2018 v 20:24 | JARDA LIŠKA
Tak o co?
V jídelně jistého nejmenovaného lůžkového oddělení se po obědě sešla partička čtyř poněkud už znuděných pacientů, které napadlo zabít trochu pro ně nekonečného volného času partičkou karet.
Hra vesele plynula, aniž si hráči stačili povšimnout že je již jistou dobu sleduje ošetřující lékař.
"...Flek!" zahlásil jeden z hráčů.
Lékař již to nevydržel a přistoupil ke stolu.
"Tak jak, chlapi," oslovil hráče. "Jak vám to jde? A o co vlastně hrajete? Nikde nevidím žádné peníze..."
"O peníze my nehrajeme, pane doktore!"
"Tak o co? O sirky?"
"Kdepak, pane doktore! My hrajeme o prášky...!"

seriál - ULICE-1. SPLÁTKA

25. dubna 2018 v 20:49 | JARDA LIŠKA
Osvěžující koupel
Po horské tůře, lokalizované do oblasti Rajce, přišlo všem účastníkům vhod, že jsme narazili na termální koupaliště. Bylo to sice za dost chladného počasí, ale náš horský vůdce nás ujistil, že se jedná o oblast, kde voda, vyvěrající ze země, je -prý- tak horká, že zde opatrnější návštěvníci před tím, než do vody vstoupí, ponoří do ní nejdříve vajíčko a počítají, jestli se do 5 minut uvěří na tvrdo... Dá se zde, podle něj, koupat za každého počasí.
Neměli jsme s sebou ani plavky, avšak tento problém nám pomohla vyřešit paní v pokladně, která nám s úsměvem za 20 korun každému plavky půjčila.
Lidé zde byly vesměs veselé kopy, jak jsme záhy zjistili, neboť se na nás smál každý, koho jsme potkali.
Z kabinky jsme vyšli v plavkách k bazénu jen se sebezapřením. Před očima jsme měli vidinu horké koupele. Radostně jsme též i kvitovali, že máme bazén sami pro sebe. Nikdo se zrovna nekoupal.
Zato nedaleká terasa byla zaplněna početnou řadou lidí, kteří nás s úsměvem, jak jinak, pozorovali. Zvedlo nám to náladu. I my jsme se začali usmívat!
Přítel Hugo se nedočkavě vrhl po hlavě do bazénu. Jedna celá dvě desetiny sekundy byl ve vodě, načež urychleně opustil bazén. Jeho kůže připomínala svým zbarvením oblohu, veškeré ochlupení na něm bylo zježeno. Jeho usmívající se ústa vydávala rytmicky cvakavý zvuk.
Žel, ukázalo se, že to, co jsme považovali zprvu za úsměv, byla obyčejná křeč - cvakavý zvuk vydávaly jeho zuby...
Sáhli jsme si do bazénu a přestali jsme se divit. Voda neměla kýžených 30 stupňů (nebo i více), ale asi tak stupňů pět. K úplné spokojenosti nám tu chyběla jen ledová tříšť. Otrlejší Eskymák by si tu přišel na své!
Když se nám Hugovi podařilo asi tak po hodině rozmluvit jeho sebevražedné úmysly a vpravili jsme do něj tři grogy, měli jsme vyhráno. V té době se už taky netřásl jako osika, ani tolik necvakal zuby...
Časem jsme taky pochopili, proč se na nás všichni tak usmívali. Hold, jsme národ dobromyslný a přející.
A že v termálním - tepelném - koupališti byla tak studená voda? Inu, pět stupňů je konceckonců taky, NO NE...

DOPING

25. dubna 2018 v 9:54 | JARDA LIŠKA
JÁ, PES A KINEDRYL...........
COBY milovníci němé tváře, pořídili jsme si pro radost a potěšení štěně.Psí mládě bylo hravé a veselé a velice se mu u nás líbilo, což taky demonstrovalo různými sveráznými kousky i ve chvíli, když jsme v sobotu po poledni nasedli do auta a vyrazili jsme na rodinný výlet. Protože je nám známo, že naše dítka trpí kinetozou, a tak jsme je nadopovali nezbytným kinedrylem, posadili jsme je dozadu. Má žena se posadila za volant, já a taky DRAK-naše štěně, se mi uchýlil do klína...
Ujeli jsme sotva pár kilometrů, když tu se začal Drak vrtět a po chvíli, začal dávit, vydávaje takové zvuky, jako bychom z něj chtěli stáhnout za živa kůži........Napadlo mě, že kdych něco obdobného předvedl u nás v paneláku, asi bych byl před partajemi nadobro znemožněn coby nechutný alkoholik, jenž nezná svoji míru. Náš pejsek však nehodlal zůstat jenom u, řekněme, zvukových projevů, což jsme poznali brzy poznali, jak v interiéru naši škodovky, tak i na mém obleku...
Po chvíli žena rázně zabrzdila a prohodíla cosi o tom, že když už jsem si pořídil psa, ať si tedy nesu následky a...řidiči si mají čas od času odpočinout! no, prostě, doprovázena dětmi, zmizely všechny kdesi v prostoru...Objevily se po více než po púlhodině-odpočati, veselí, rozdovádění- což se nedalo říci o mně! I drak vypadal taky spokojeně, ale pouze jen do chvíle, kdy už to vypadalo, že si na jízdu v automobilu, konečně zvyknul...
Ve chvli, kdy se mu udělalo špatně potřetí,odpískali jsme našemu výletu konec!
Zamířili jsme, místo hor do nebližší lékárny., pro kinedryl!!! Můj oděv mezitím nabral nehezkého vzhledu, za nějž by se styděl ani alkoholik s mnoha lety "praxe".A ten odér, linoucí se něj! Jen na okraj-uvidíte-li mne vycházet z lékárny s kupou kinedrylu, neděste se, určitě nezdrahne....to se jen my chystáme na rodinný výlet.....

ERARE HUMANU EST

25. dubna 2018 v 9:52 | JARDA LIŠKA
Jak to je?


Odpověď na anketní otázku: Co je, podle vás láska?

Student odpověděl: Láska? No, to je choroba, která sklátí všechny své oběti na lůžko...
Lékař se ohradil: Choroba? Ovšemže to, příteli, není žádná choroba. Vždyť se na ní ani nepředepisují žádné léky! Spíše bych řekl (tu se lékař odmlčel a vzpomínal, co mu to dalo práce, získat si jednu mladou sestřičku), ano, je to těžká práce!
Přidal se inženýr: Těžká práce, říkáte? Ale kdepak, vážený, vždyť žádná práce nemůže být tak příjemná, no ne? Podle mne je to spíš dlouhý proces!
Advokát oponuje: Jakýpak proces, proboha? Té já bych spíše řekl, že láska je spíše umění....
Umělec: Umění? Pcha! To je směšné, člověče. Copak je to za umění, když ho může provozovat každý, bez sebemenšího talentu?! Ne, já tvrdím, že je to věda...

Profesor: Tak to tedy jste, přítelíčku, na velikém omylu! Určitě to není žádná věda! Přece to, o čem se tady bavíme, může dělat každičký student... a já už nemohu...!!!

SAJENS FIKŠNS

24. dubna 2018 v 15:37 | JARDA LIŠKA
ŠÉF si nás všechny svolal do zasedačky a kdyź jsme se usadili, začal schúzi u něj absolutně neznámým oslovením: "Važení kolegové a kolegyně, přátellé, dovolte mi, abych vás uvítal na naší schúzce."
Nato se odmlčel a pak pokračoval:" Dovolte mi, abych vás seznámil se situací v našem odboru....Já vím a určitě i víte, že jsem se ne vždy jsem se choval k některým z vás dosti neprofesioálně, měl jsem a ještě mám, svoje přívržence, kterým jsem všem šel na ruku, měřil jsem různým metrem, ohodnocení , co se týče prémií, taky jsem jim dával vyšší, a u svých neoblížených, jak bych tak řekl. jsem dával jen minimální částky."
Šéf se na chvíli odmlčel.
"Vím, že některé kolegyně, hned po začátku pracovní doby vedou téměř půl hodinový hovor se svými dětmi, aby jim udělily rady - co si májí obléci do školy. co si dát ke snídani - a tak podobně. Já jsem jim to toleroval, protože jsem to považoval za pečlivou starostlivou matku..."
A PAK ŚÉF POKRAČOVAL ještě hodnou chvíli a jeho monolog zakončil tím, že nás podřízené požádal o to, abychom ho odvolali z funkce..."
Trochu jsem se zamyslel a pak jsem si povzdechl. Odložil jsem knihu.........
Škola, že to byla tak krátká tahleta SCI-FI povídka!

NEW

19. dubna 2018 v 9:14 | JARDA LIŠKA
UMĚNÍ NASLOUCHAT

S NÍ JSEM SE CÍTIL VŽDY DOBŘE A UVOLNĚNĚ. MOHL JSEM PŘED NÍ ZPÍVAT, VYPRÁVĚT VTIPY, NEBO BÁSNĚ A ONA MĚ POZOROVALA SVÝMA POMNĚNKOVÝMA OČIMA, VŽDY TAK POZORNÝMA A PLNÝMA POROZUMĚNÍ.
NAVÍC NIKDO JINÝ ZE VĚCH ZNÁMÝCH MĚ NEPOSLOUCHAL ANI NESLEDOVAL TAK JAKO ONA...NIKDY MĚ NIKDO DOSUD NEPOSLOUCHAL, TAK JAKO ONA. VYPRÁVĚL JSEM JI O SVÉM DĚTSTVÍ, O LIDECH, O MÝCH VELKOLEPÝCH PLÁNECH, KTERÉ JSEM USKUTEČNIL, I TĚCH NEVYDAŘENÝCH...
A ONA JEN POSLOUCHALA, MLČELA. VYPRÁVĚL JSEM JI O PENĚZÍCH, LÁSCE. ONA SE ANI TROCHU NEPOŠKLEBOVALA, NEKŘIČELA DOKONCE SE MÍSTY POUSMÁLA, TAKY JSEM VYTUŠIL JISTÉ I JAKÉSI SYMPATIE-A JÁ JSEM PŘED NÍ CHODIL NA RUKOU, ZPÍVAL JSEM JI ČETL VERŠE...
DĚLAL JSEM VŠE JEN, ABY JE NEUSTÁLE USMÍVALA...A JI, MÉ DCEŘI BYLY CELÉ TŘI MĚSÍCE....

MŇAM-MŇAM....

18. dubna 2018 v 20:08 | JARDA LIŠKA
SSMOLAŘ
TENTOKRÁT Laďa ŠOKOVAL KOLEGYNI V JÍDELNĚ...
KDYŽ TOTIŽ STÁL V ŘADĚ A ČEKAL AŽ NA NĚJ DOJDE ŘADA, KDYŽ SE NA NĚJ S ÚSMĚVEM OBRÁTILA JEDNA ZE DVOJICE STARÝCH PANEM.
"PROSÍM VÁS, MOHL BYSTE MI POMOCI. RÁDA BYCH TAKY POJEDLA, ALE ZAPOMNĚLA NA STOLE SVOJE BRÝLE, TAKŽE NA JÍDELNÍ LÍSTEK ZÍRÁM JAKO ČERSTVĚ VYORANÁ MYŠ, A AŤ MŽOURÁM, JAK MŽOURÁM, VIDÍM PRD."
ŽENA SE NADECHLA A PAK POKRAČOVALA: "TO VÍTE JSEM UŽ SRARŠÍ DÁMA TAKŽE JSEM OBČAS ZÁVISLÁ NA CIZÍ POMOC..."
ALFONS SE MILE USMÁL. BYL ROZHODNUT DÁMU POTĚŠIT A TAK ZAŠVITOŘIL.
"DÁMA? NO, TO SNAD NE...!!!"
CHTĚL JI SDĚLIT ŽE ZDALEKA NENÍ TAK STARÁ...
ZASE SE ŠLO DO ŘEDITELNY...
VŠAK TO ZNÁTE

Kam dál